Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Společnost pozdního středověku

Autor: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Společnost pozdního středověku představovala složitou strukturu, plnou třenic a různých zájmů a hlubokých sociálních rozdílů. Lze ji členit podle dobového rozdělení společnosti do tří skupin – církev, šlechta, venkovský lid, či zjednodušeně na privilegované a neprivilegované vrstvy. Tento dobový obraz se zvolna přežíval díky rozvoji měst a měnící se roli panovníka. Pozdní středověk přinesl řadu konfliktů, zvláště mezi šlechtou, panovníkem a církví. V Čechách vedly k dvojímu uvěznění krále Václava IV. (1394, 1402–03), ale také k přepadení některých klášterů, např. opatovického v roce 1415. Šlechta měla stále větší zájem o církevní statky, které představovaly asi třetinu všeho nemovitého majetku v zemi. S velkými majetkovými komplexy duchovních institucí se mohli měřit jen jednotlivci z řad šlechty – např. Rožmberkové. Václav IV. nebyl schopen dostát vyvažující roli panovníka v soudobé společnosti.

Města (královská, poddanská) prožívala rozkvět řemesel a živností. Dlouhodobý blahobyt měst je měřitelný řadou staveb, počínaje kostely a kláštery, budovalo se ale i opevnění. Také český venkov prožíval období stability a v jistých oblastech i prosperity. Lze to dokumentovat zlepšováním právního postavení sedláků a možností odbytu produktů, které nabízel rostoucí městský trh.

Jedním z klíčových momentů vývoje této doby bylo tzv. opravné hnutí. Kladlo si za cíl reformovat církev, která ve 14. a 15. století procházela složitým obdobím tzv. avignonského zajetí papeže a světského panování církve, jež se nemálo odklonila od svého původního poslání. V letech 1309–1378 sídlil papež v Avignonu ve Francii. Toto avignonské zajetí mělo dohru v papežském schizmatu, kdy současně vládli dva papežové – jeden z Říma a druhý z Avignonu. Tuto vážnou roztržku ukončil až kostnický koncil, který v roce 1417 zvolil nového papeže. Výrazným centrem reformních snah se stalo pražské vysoké učení a jejich vyvrcholení je spojeno s osobou Jana Husa († 1415).

Naznačená řada problémů a konfliktů vedla v Čechách k událostem, pro které se vžilo označení husitské bouře, války či husitská revoluce.

Literatura


BOBKOVÁ Lenka: Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310 – 1402. Praha 2003
ČECHURA Jaroslav: České země v letech 1378 –1437 : Lucemburkové na českém trůně II. Praha 2000
ČORNEJ Petr: Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402 – 1437. Praha 2000
HOFMANN František: České město ve středověku. Praha 1992
KEJŘ Jiří: Stát, církev a společnost v disputacích na pražské univerzitě v době Husově a husitské. Praha 1964
RAPP Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku. Brno 1996
ŠMAHEL František: Husitská revoluce. 1, Doba vymknutá z kloubů. Praha 1993

Fotografie


Žádné fotografie