Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Václav IV. a arcibiskup Jan z Jenštejna

Autor: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Jan z Jenštejna (1348–1400), třetí pražský arcibiskup, pocházel z významného rodu pánů z Vlašimi. Z tohoto rodu byl i Jan Očko z Vlašimi, druhý pražský arcibiskup (1364–1379), Jenštejnův strýc a předchůdce v tomto úřadu. Mladému aristokratovi se dostalo vynikajícího vzdělání, nejen doma, ale i v zahraničí (Bologna, Paříž). Již v roce 1375 se stal míšeňským biskupem. Také na přání Karla IV. byl Jan z Jenštejna zvolen v roce 1379 pražským arcibiskupem, současně i kancléřem Českého království. Moderně vyjádřeno, jednalo se o úřad ministerského předsedy. Velký zásah do jeho života představovala těžká choroba v roce 1380 (snad mor), kterou přežil. Odrazilo se to výrazně v jeho náboženské horlivosti, někdy upadal až do extáze.

Zpočátku měl Jenštejn s mladým králem Václavem IV. korektní vztah. Ke změně však došlo v průběhu papežského schizmatu, kdy každý z těchto významných mužů stál za jiným papežem. Tyto rozdílné postoje se staly základem budoucích sporů. Král v roce 1384 zbavil Jenštejna kancléřského úřadu. Arcibiskup se o to více věnoval správě své arcidiecéze, usiloval úspěšně i o zavedení nových svátků. Klíčovým pro Jenštejnovo další konání se stal jeho konflikt se světskou mocí, v prvé řadě s Václavem IV. Napětí mezi oběma muži vyvrcholilo v roce 1393. Tehdy generální vikář Jan z Pomuku (Nepomuku) překazil panovníkovi plány na založení biskupství v západních Čechách. Situace kulminovala Janovým mučením, jehož se zúčastnil sám panovník a které skončilo jeho smrtí. Zabitý generální vikář byl shozen z Karlova mostu do Vltavy. Tento konflikt na řadu let poznamenal vnitřní poměry v Českém království a tvrdý panovníkův zásah vůči církevnímu majetku předznamenal situaci v českém státě o pár dekád později. Umučený generální vikář byl v roce 1729 kanonizován jako sv. Jan Nepomucký.

Arcibiskup Jan z Jenštejna uprchl z Čech a uchýlil se do Říma, kde v roce 1400 zemřel. Na svůj úřad pražského arcibiskupa předtím rezignoval. V roce 1396 se stal novým pražským arcibiskupem synovec Jana z Jenštejna Olbram ze Škvorce.

Literatura


BOBKOVÁ Lenka: Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310 – 1402. Praha 2003
HLAVÁČEK Ivan: Jan z Jenštejna a Norimberk na počátku 80. let 14. století. Praha 1995
HOLINKA Rudolf: Církevní politika arcibiskupa Jana z Jenštejna za pontifikátu Urbana VI. Bratislava 1933
HOMOLKA Jaromír: „Arcibiskup Jenštejn a výtvarné umění: Poznámky k výtvarné propagandě v předhusitských Čechách“, in: RAK Jiří / ŽALMAN Jiří (ed.): Sborník z pracovního zasedání historiků starších dějin, Národní muzeum v Praze, Brandýs nad Labem 1978
KOPECKÝ Milan (ed.): Jan Milíč z Kroměříže a Jan z Jenštejna. Žďár nad Sázavou 1999
Okresní muzeum Praha-východ, Jenštejn 1977, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav 1997
POLC Jaroslav: „Proč nebyl arcibiskup Jan z Jenštejna svržen do Vltavy“, Mediaevalia historica bohemica 4. Praha 1995, 199 – 220

Fotografie


Žádné fotografie