Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Deskové malířství v době Václava IV. a krásný sloh

Autor: PhDr. Jana H. Hlaváčková

O umění krásného slohu existuje velmi obsáhlá literatura, přesto stále vyzývá k dalším úvahám. V rámci internacionálního slohu, kam časově spadá, se tato česká část, krásný sloh, zřetelně vyděluje, i když s ním sdílí určité stylové rysy. Zatímco internacionální sloh, zejména jeho italská, ale i francouzsko-burgundsko-nizozemská složka, vychází z dvorské kultury a směřuje k měšťanské, je česká varianta odlišná: je výrazně kultovní, zejména v oblastech, které s kultem souvisí a uplatňovaly se v chrámovém prostoru, v deskovém malířství a sochařství. K internacionálnímu slohu má nejblíže malba knižní, která je svým charakterem antikultovní (viz kultury ikonoklastické, např. Arménie). Ta rozvíjí dějové složky rozprostřené v čase a jisté naturalistické tendence, které jsou obecným rysem evropského umění kolem r. 1400. Český „krásný sloh“ však navíc obsahuje tendence téměř protichůdné: zastavení v čase, zobecnění a povýšení nad pozemský svět, k bezčasí, které je současně výrazným rysem jeho kultovnosti.

Týká se to především nejvýraznějších maleb, Madony svatovítské a skupiny dalších maleb i soch a také Piet. Je typické, že jde právě o tyto obrazy, které samy o sobě představují esenci kultu Krista a jeho účasti na pozemském životě, jeho vtělení a odchod těla, esenci dějin spásy. Maria jako nejužší pouto s ním je tu pak světem samým. I další náměty jsou jakoby mimo pozemský život: Veraikon, tedy acheiropoiétos, obraz lidskou rukou neutvořený, nebo např. epitaf Jana z Jeřeně, týkající se opět odchodu z tohoto světa. U nich je vypjatá kultovnost a bezčasí, hlavní rysy krásného slohu, dovedeny ke krajnosti. Je také typické, že vlastně nemají pokračování – buď jsou kopírovány, nebo opuštěny. A jsou také trochu příspěvkem k vysvětlení, proč k tak prudké reakci (husitství) došlo.

Literatura


BARTLOVÁ Milena: Poctivé obrazy. České deskové malířství 1400 –1460. Praha 2001
BELTING Hans: Das Bild und sein Publikum im Mittelalter. Berlin 1981
BRUCHER Günter (ed.): Gotik. Geschichte der bildenden Kunst in Österreich , II. München – London – New York 2000
FAJT Jiří (ed.): Gotické umění v západních Čechách, díl I–III. Katalog výstavy v západočeské galerii v Plzni a v Národní galerii v Praze. Praha 1996
FAJT Jiří (ed.): Karel IV. císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310 –1437. Praha 2006
KRÁSA Josef: Buchmalerei der böhmischen Gotik. Im Herzen Europas III, 1960
KROPÁČEK Pavel: Malířství doby husitské. Praha 1946
KUTAL Albert: České gotické umění. Praha 1972
LEGNER Anton / BAUMGARTEN Jörg-Holger (ed.): Petr Parler und die Skulptur des Schöne Stil 1350 –1400, Europäische Kunst unter den Luxemburgern. Ein Handbuch zur Ausstellung der Schnütgen Museums in der Kunsthalle Köln, t. I – III 1978, IV – V 1980
LORENZOVÁ Helena (ed): Dějiny českého výtvarného umění, I/1 – 2. Praha 1984
MATĚJČEK Antonín: Česká malba gotická. Deskové malířství 1350 –1450. Praha 1950
PEŠINA Jaroslav: Mistr Vyšebrodského oltáře. Praha 1982
PEŠINA Jaroslav: Zur Frage der Chronologie des „Schönen Stils“ in der Tafelmalerei Böhmens. SPFFBU, F 14 – 15, 1971. Znovu otištěno in: Jahrbuch des Kunsthistorischen Institutes der Universität Graz 7 (1972 – 1973)
PEŠINA Jaroslav (ed.): Gotická nástěnná malba v zemích českých I. 1300 – 1350. Praha 1958
PEŠINA Jaroslav (ed): České umění gotické 1350 – 1420. Praha 1970
ROYT Jan: Středověké malířství v Čechách. Praha 2002
STANGE Alfred: Deutsche Malerei der Gotik, 10 svazků. München - Berlin 1934 – 1960
WIEGAND Eberhatd: Die böhmischen Gnadenbilder. Würzburg 1936

Fotografie


Žádné fotografie