Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Jan Hus

Autor: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Počátky života Jana Husa nejsou zcela jasné. Jan se narodil nejspíše na počátku 70. let 14. století (1372-1373) v Husinci u Prachatic a pocházel z chudých poměrů. Patrně působil jako zpěvák v kostele a byl žákem farní školy v Prachaticích.

Po přichodu do Prahy se mladého Husa nejspíše ujal Kříšťan z Prachatic a Hus zahájil studia na pražské univerzitě s cílem stát se knězem. Jako všichni univerzitní studenti studoval nejprve na přípravné fakutě svobodných umění, v roce 1493 získal titul bakaláře a roku 1496 se stal mistrem svobodných umění. Pak pokračoval ve studiu na teologické fakultě, kde dosáhl hodnosti bakaláře.

Během studií byl zásadně ovivněn pracemi anglického filozofa Jana Viklefa, s kterými ho seznámil mistr Stanislav ze Znojma. V jeho dílech nalézal spolu s dalšími istudenty jako byli jakoubek ze Stříbra a Štěpán Pálč odpovědi na řešení současných problémů církve. I když byl Viklef cirkví prohlášen za kacíře, jeho práce se dále šířily na pražské univerzitě.

Hus, který se v roce 1402 stal kazatelem v nedávno vystavěné kapli Betlémské, získal podporu nejen Václava IV., královny Žofie a jejich dvora, ale i pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. Hus a jeho stoupenci ve svých kázáních upozorňovali na základní problémy v životě církve. Hus nalezl také podporu skupiny pražských měšťanů a šlechticů a reformní hnutí začalo přecházet z moralistních kázání do mocenskopolitické sféry.

Pravděpodobně z podnětu této skupiny došlo také k zásadnímu převratu na pražské univerzitě. Václav IV. , který potřeboval na pisánském koncilu získat přímluvu univerzity, vydal 18. 1. 1409 mandát zvaný Dekret Kutnohorský, který změnil hlasovací poměr ve prospěch českého národa. Většina příslušníků dalčích národů, bavorského, polského a saského univerzitu opustila a Hus se stal prvním rektorem proměněné univerzity.

Myšlenky reformy církve a společnosti, obsažené v Husových kázáních v kapli betlémské se šířily i do mimopražského prostředí. Královu přízeň zajišťovala Husovi ochranu proti postihům církve, která se snažila potlačit sílící reformní hnutí. Rotržka mezi Václavem IV. a Husem o placení odpustků, ke které došlo v létě roku 1412, Husa zbavilo panovnické ochrany a Hus pod hrozbou církevní klatby opustil na konci roku 1412 Prahu. Uchýlil se na Kozí Hrýdek u Sezimova Ústí a v červenci roku 1414 pobýval na hradě Krakovci Jindřicha Lefla z Lažan.

Nutnost vyřešit stále rostoucí problémy církve vedla římského krále Zikmunda Lucemburského a papeže Jan XXIII. ke svolání všeobecného koncilu do Kostnice na 1. listopad 1414. Koncil měl odstranit papežské schizma, řešit reformu církve a věroučné otázky. Hus, který s doprovodem 3. listopadu 1414 dorazil do Kostnice, aby zde obhájil své učení, nevěděl co ho zde čeká. 6. prosince 1614 byl uvězněn, obviněn z hereze a souzen. Během procesu své učení neodvolal a jako kacíř byl 6. července 1415 upálen.

_____________________________________________________________

Jan Hus představuje vrcholnou osobnost opravného hnutí, které v Čechách probíhalo v letech 1350–1419. Opravné se nazývalo proto, že jeho hlavním ideálem a cílem byla náprava poměrů v církvi, a to jak v domácí, tak i v papežství. V Čechách nalézáme řadu reformátorů, kteří se snažili přispět svým dílem – kázáními stejně jako osobním příkladem – ke zlepšení poměrů v tehdejší společnosti. Mistr Jan Hus ale v tomto kontextu znamenal daleko více. Stal se symbolickou osobností, ztělesňující odpor vůči církevním autoritám nejen ve své době, ale i ve staletích následujících. A jeho „druhý“ život velmi výrazně zasáhl do formování moderního českého národa. Pod tímto zorným úhlem bývá Jan Hus právem považován za jednoho z největších Čechů.

Jan Hus se narodil kolem roku 1370 v jihočeské vísce Husinec. O jeho mládí není známo v podstatě nic. Drobnosti jsou zachyceny roztroušeně v jeho literárním díle. Základní vzdělání získal v blízkém městečku Prachatice. V roce 1386 se objevil v hlavním městě a stal se studentem Karlova vysokého učení. Studium artistické (dnešní filozofické) fakulty zakončil v roce 1393 a získal tak titul bakaláře svobodných umění. Hus studoval na této fakultě ještě další dva roky a dosáhl hodnosti magistra svobodných umění. Poté se husinecký rodák rozhodl pro dráhu univerzitního profesora, jehož sociální či přímo finanční situaci ovlivňoval příjem studentů, jeho podnájemníků. Takové byly principy studia na středověkých univerzitách: pedagog se staral o své studenty i v jiných ohledech, zajišťoval jim například ubytování, a poplatky za tyto služby (ubytování v první řadě) představovaly zdroj jeho živobytí.

Současně však Hus zahájil studium na teologické fakultě, které dokončil v roce 1400, kdy byl vysvěcen na jáhna, a krátce nato jej tehdejší pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce vysvětil na kněze. Následně se stal Jan Hus kazatelem v kostele sv. Michala na dohled od Staroměstské radnice, v samotném centru Starého Města pražského. Klíčový v kariéře mladého klerika byl rok 1402, kdy se stal správcem Betlémské kaple. Její zakladatelé, Jan z Mühlheimu s manželkou Annou a kupec Jan Kříž, založili tento svatostánek v roce 1391; kaple byla určena pro kázání v českém jazyce. Jednalo se o kapli sv. Neviňátek, lidově však byla nazývána Betlémská kaple. Šlo o jednoduchou, ale velmi prostornou stavbu, kam se mohlo vejít až 4000 posluchačů.

Jan Hus navázal ve značné míře na domácí reformní tradici, zejména na M. Matouše z Krakova. Vpravdě klíčové a nepochybně osudové bylo Husovo setkání s dílem anglického reformátora Jana Viklefa (Johna Vycliffa), který žil v letech 1320/31–1384. Seznámení mladého českého klerika s dílem reformátora ze vzdálené země bylo mimořádně důležité, neboť Viklef se zabýval řešením podobných problémů, o nichž přemýšlel husinecký rodák, a mladší český reformátor se ztotožňoval s myšlenkami svého anglického předchůdce. Zanedlouho se živě diskutovalo o významu Viklefova díla na pražské univerzitě. Postavili se za něho zejména čeští mistři, kteří se tak dostali do sporu se svými německými kolegy. Univerzita se stal stala klíčovou institucí, kde nalezlo reformní hnutí svoji pevnou intelektuální základnu.
Současně nelze opominout, že Hus spatřoval těžiště své veřejné činnosti v kazatelství a jeho početná kázání z prvního desetiletí 15. století zůstávala z hlediska teologie pravověrná. A to bez ohledu na to, že z kazatelny ostře kritizoval církevní stejně jako společenské zlořády, především hrabivost a nádherymilovnost kléru, svatokupectví, nemravný život kněží, odpustkovou praxi či papežské schizma. Navzdory této kritice si Jan Hus dokázal v těchto letech získat přízeň pražského arcibiskupa. V roce 1405 mohl hned dvakrát prokázat své jedinečné kazatelské schopnosti na církevní synodě. Jednalo se o reprezentativní shromáždění katolického duchovenstva v Čechách. Hus tu otevřeně kritizoval církevní zlořády.

Mistr Jan se těšil značné přízni královského dvora. Je známé, že sama královna Žofie, druhá manželka Václava IV., osobně docházela na reformátorova kázání do Betlémské kaple. V tomto okamžiku bylo jasné, že Hus podporován arcibiskupem i panovníkem se stal klíčovou figurou české reformace. Papež Alexandr V. stejně jako pražský metropolita byli výrazně naladěni proti Viklefovi a jeho „bludům“ a snažili se všemožně zastavit šíření jeho učení. Arcibiskup Zbyněk Zajíc exkomunikoval (=vyloučil z církve) Husa jako první v roce 1411, poté to udělal i pisánský vzdoropapež Jan XXIII. V té době byla ochrana a podpora českého krále zásadní oporou pro Husovu činnost. Ovšem záhy přišel zlom: Hus tvrdě napadl prodej odpustků, který v Čechách povolil Václav IV., a oba muži se navždy rozešli. Hus musel opustit Prahu. Pobýval na venkovských sídlech svých šlechtických ochránců (Krakovec, Kozí Hrádek) a pokračoval ve své kazatelské činnosti na českém venkově. V tomto jistém exilu dokončil svá stěžejní díla: českou Postilu a latinský spis O církvi (De ecclesia). V takovémto hektickém běhu svých dnů vytrval Jan Hus až do léta roku 1414.

V té době vrcholily přípravy na církevní koncil v Kostnici. Na ten byl Hus pozván již zjara roku 1414. Husa zprvu toto dění za hranicemi Českého království příliš nezajímalo, ale posléze mu věnoval zásadní pozornost. Uvědomoval si, že jde o vrcholné fórum církve, za jejíhož člena se stále považoval. Měl za to, že by právě zde mohl hájit své reformní myšlenky. Husovi bylo přitom jasné, že se z Kostnice nemusí vrátit. Věděl ale také, že kdyby tak neučinil, zradil by vlastně reformní myšlenky, kterým zasvětil nemalou část svého života.

Koncil byl v otázce českého kacíře zajedno. Zakázal přijímání laiků z kalicha, jež se v některých pražských kostelích ujalo nedlouho po Husově odjezdu do Kostnice. 18. června 1415 byl Hus seznámen s návrhem rozsudku, který neznal pro kacíře jiný trest než smrt upálením. Český reformátor byl však již dávno rozhodnut, že své učení neodvolá a že podstoupí mučednickou smrt. Dne 6. července 1415 se celý koncil slavnostně shromáždil v kostnické katedrále k patnácté schůzi. Hus byl odsouzen k trestu smrti, přičemž byl zbaven kněžství, proklet a předán světské moci k provedení trestu. Odsouzenci vložili na hlavu vysokou papírovou čepici se třemi namalovanými čerty a latinským nápisem “Je to kacíř“. Falckrabě Ludvík, syn někdejšího římského krále Ruprechta III. Falckého, předal Husa katovi a biřicům města Kostnice. Smutný průvod se vydal k místu exekuce, městskému mrchovišti, kde zanedlouho vzplála hranice.

Fotografie