Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


České království a Anglie v době Lucemburků

Autor: prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

Přes značnou vzdálenost mezi střední Evropou a Anglií lze zaznamenat nemalé vazby mezi Českým královstvím a Anglií už ve 13. Století. Z přízně Přemysla Otakara I. se stal olomouckým biskupem cisterciácký mnich Robert, původem Angličan, který do kláštera v západočeském Nepomuku přišel přes opatství ve franckém Ebrachu. V letech 1226-1227 byly latentní úvahy o sňatku mezi anglickým králem Jindřichem III. z rodu Plantagenetů (1207-1272, korunován 1216 a 1220) a dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Anežkou, ale toto spojení se neuskutečnilo.

O několik desetiletí později byl mladší bratr anglického krále Jindřicha III. Richard z Cornwallu (1209-1272) zvolen 13. ledna 1357 třemi kurfiřtskými hlasy (falckraběte rýnského a arcibiskupů z Mohuče a Kolína) za římského krále a následně byl 17. května téhož roku korunován v Cáchách. Nepodařilo se mu však v Říši jednoznačně prosadit, protože část kurfiřtů zvolila za římského krále Alfonse Kastilského. Jednoznačný postoj k oběma zvoleným římským králům nezaujal český král Přemysl Otakar II., kterému Richard Cornwallský udělil v léno Rakousy a Štýrsko. K jeho pečeti má velmi blízko třetí typ pečeti Přemysla Otakara II. pořízený po Přemyslově korunovaci.2

Pro českého krále Jana Lucemburského se stala osudnou jeho podpora francouzského krále Filipa VI. V bitvě u Kreščaku 26. srpna 1346, v níž se střetlo francouzské vojsko s vojskem anglického krále Eduarda III., ztratil Jan Lucemburský život. Z bitvy se vyvázal Janův syn Karel, jenž sílu Anglie dobře poznal už v době, kdy byl poslán na francouzský královský dvůr. V té době se v Amiensu zúčastnil lenní přísahy, kterou anglický král složil králi francouzskému.3

Za návštěvy Francie v posledním roce svého života císař Karel IV. francouzskému králi Karlovi V. slíbil, že bude podporovat a hájit jeho práva.4 Když ale v témže roce došlo k papežskému schizmatu, císař, a po té, co zemřel, i jeho syn a nástupce Václav IV., podporovali římského papeže Urbana VI. Skupina opozičních kardinálů však 20. září 1378 zvolila papežem kardinála Roberta Ženevského, jenž přijal jméno Kliment VII., k jehož podpoře se přihlásil francouzský královský dvůr.

Za této situace se znovu rozběhla jednání o sňatku dcery císaře Karla IV. a Alžběty Pomořanské a tedy nevlastní sestry Václava IV. Anny (1366-1394)5 s anglickým králem Richardem II. (1367-1400, králem od roku 1377), o němž se uvažovalo už v závěrečné době císařova života.6 Tomu, že za vlády Karla IV. existovaly vazby mezi Anglií a českým královstvím, by nasvědčovaly i relikvie anglických světců uložené v pražském svatovítském chrámu.7

K manželskému spojení Anny České a Richarda II., o které se zasazoval kardinál Pileus,8 došlo až po smrti Karla IV. České poselstvo,9 vedené těšínským knížetem Přemyslem, jehož členy byli hofmistr Konrád Krajíř a Petr z Vartemberka, dorazilo do Anglie na jaře roku 1381. V říjnu roku 1381 nastoupila Anna cestu do Anglie. S velikým doprovodem dorazila do Calais, které bylo tehdy v anglických rukou a přes Lamanšský kanál se přeplavila lodí do Anglie, l8. ledna 1382 byla přivítána v Londýně. Už o dva dny později se ve westminsterském opatství konala svatba a za další dva dny byla tamtéž korunována.10

Ještě za života Anny České v roce 1392 navštívil českého krále Václava IV. v Praze a na Žebráce bratranec Richarda II., princ z Derby, pozdější anglický král Jindřich IV. (1399-1413).11 V Praze zakoupil obrazy, které dal ozdobit drahokamy a posvětit, patrně samotným arcibiskupem Janem z Jenštejna.

* * *

Praha, kde Anna Česká vyrůstala, byla v té době ohromným staveništěm a velikému přívalu zakázek se těšily i ostatní sféry umělecké tvorby – zakázky tu dostávali malíři, sochaři, zlatníci a mistři dalších oborů uměleckých řemesel. Velikým stavebníkem a objednavatelem uměleckých děl byl i Annin manžel anglický král Richard II. Podobně jako císař Karel IV. i Richard II. oceňoval posvátnost relikvií a byl si vědom jejich úlohy v utváření sakrálního splendoru panovnické moci.12 Stejně jako Karel IV. podporoval kult určitých světců, činil tak i Richard (sv. Edmund, sv. Edward Mučedník).13 Součástí těchto počinů byla i snaha o kanonizaci Richardova pradědečka krále Edwarda II.14 Pod patronátem Richarda II. se rozvinula stavební činnost ve westminsterském opatství, na chrámech v Yorku a v Canterbury. Ve Westminsteru byla dřevěnou klenbou završena budova veliké síně (Westminster Hall). V ní osazené sochy králů dávaly najevo trvalou přítomnost panovnického majestátu, podobně jako tomu bylo v Paříži ve velkém sále královského paláce na ostrově na řece Seině (Palais de la Cité), či v malířsky provedených figurách lucemburského rodokmene na Karlštejně. V chrámu westminsterského opatství byl ještě za Richardova života zřízen náhrobek, jehož tumbu kryje deska s figurami Richarda a jeho první manželky Anny České.15 Ve sbírkách westminsterského opatství je chována i další památka na Annu Českou, její dřevěná pohřební maska (effigie).

V západní části chrámové lodi ve Westminsteru je na pilíři jižní řady mezilodních arkád zavěšen rozměrný deskový obraz zachycující Richarda II. sedícího na trůně.16 Jiné panovníkovo vyobrazení spatřujeme na Wiltonském diptychu chovaném v londýnské Národní galerii.17 Vedle deskového obrazu francouzského krále Jana II. Dobrého chovaného ve sbírkách Louvru, obrazuý rakouského vévody Rudolfa zvaného Zakladatel v arcidiecézním muzeu ve Vídni a několika vyobrazení císaře Karla IV. patří Wiltonský diptych a zmíněný deskový obraz ve Westminsteru k nejstarším zpodobením vladařů v evropském umění.

Významnou památkou zlatnického umění, o níž se někdy soudí, že souvisí s Annou Českou, je koruna chovaná dnes v Mnichově. Když se v roce 1401 vdávala dcera anglického krále Jindřicha IV. Blanka († 22. května 1409) za kurfiřta Ludvíka III. Falckého (1378-1436) dostala se tato koruna do majetku rodu Wittelsbachů.
Zásluhy Richarda II. o výstavbu katedrálního chrámu v Canterbury hlásá i vitraj rozměrného okna v západním průčelí hlavní lodi.18 Vyobrazení postav králů a světců to doplňují erby druhé manželky Richarda II. královny Isabelly Francouzské, Richarda II. a vzpomenuta je tu i první Richardova žena Anna Lucemburská erbovními znameními říšského orla a českého dvouocasého lva.

K nejvýznamnějším dílům knižní malby vzniklým v Anglii v době Richarda II. patří výzdoba kodexu zvaného Liber Regalis (Westminster Abbey, London, MS 38), jenž obsahuje čtvrtou verzi korunovačního řádu anglických králů, poprvé užitou při korunovaci krále Edwarda II. v roce 1308 a také instrukce pro královský pohřeb.19 V iluminacích tohoto kodexu se zřetelně zračí odezva české knižní malby, lze tu identifikovat stylové polohy reprezentované dílem Mistra Theodorika, který pracoval pro císaře Karla IV. i anonymního malíře označovaného jako Mistr třeboňského oltáře. K inspiraci pražským malířstvím se hlásí i nástěnné malby v kapitulní síni westminsterského opatství.20

Je tu zjevné, že v době, kdy byla manželkou anglického krále Richarda II. Anna Česká, lze na anglické půdě zaznamenat odezva dvorského umění spjatého s císařem Karlem IV. a jeho synem Václavem IV. Ostatně panovnická reprezentace prostřednictvím architektury a uměleckých děl, jak se v Anglii rozvinula v době Richarda II. a Anny České, patřila v poslední třetině 14. století k nejpozoruhodnějším fenoménům svého druhu.
Projevem vazeb mezi Anglií a českým královstvím byla i živá recepce, jíž se v Čechách dostalo dílu anglického teologa a myslitele Johna Wicleffa, jehož spisy se do Čech dostávaly v opisech. Wicleffova kritika poměrů v církvi nalézala odezvu na pražské univerzitě a nepochybně byla přijímána i na pražském dvoře Václava IV., zvláště když se vyostřil konflikt mezi panovníkem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Wicleffovy myšlenky se v Praze staly ideovým zdrojem mistra Jana Husa a následně husitské revoluce.

Osobně navštívil Anglii Zikmund Lucemburský a to v roce 1416. Ve dnech 25. - 28. dubna se zdržoval v Calais, v Doveru je doložen prvního května. Během svého pobytu navštívil Canterbury, Londýn, Windsor, Westminster ad. Na zpáteční cestě je Zikmundova přítomnost doložena V Calais na kontinentální straně lamanšského průlivu od 25. srpna.21

* * * *

V historii vazeb mezi Anglií a českým královstvím ve sféře architektury a umělecké tvorby se znovu a znovu vynořuje otázka inspirativních zdrojů díla Petra Parléře. Na afinitu parléřovských kleneb a kleneb anglických bylo upozorněno již ve třicátých letech minulého století a pak v následujících desetiletích znovu a znovu.22 V nedávné době se touto problematikou zabývali mimo jiné Paul Crossley, Virginia Jansen,23 Christopher Wilson,24 Paul Binski25 a další.26

Síťové parléřovské klenby mají svou starší (i když ne zcela identickou) obdobu na stavbách anglických (Ottery, St. Mary, klenba Mariánské kaple27). V konstrukci řady anglických kleneb byly používány často trojpaprsky, oblíbené v Anglii, s nimiž se ale setkáme i v Říši. V Anglii byla použita klenební žebra probíhající vzduchem (Berkeley Chapel katedrály v Bristolu - klenba sakristie), tak jak o něco později při zaklenutí staré sakristie katedrály sv. Víta v Praze a v její jižní předsíni. V Anglii se setkáme se zavěšenými svorníky. Stejně tak se v Anglii již velmi záhy objevily kružby s rotujícími plaménkovými motivy,28 které se staly tak příznačné pro parléřovské dílo a také tu velmi brzy zaznamenáváme průnik jednotlivých forem.

Mnohé z těchto kompozičních rysů lze spatřit na stavbách v Porýní, v jihozápadním Německu i jinde,29 mimo jiné v Avignonu, odkud byl do Prahy povolán první stavitel pražské katedrály Matyáš z Arrasu. Ale tam nikde nenacházíme tak celistvý a komplexní soubor výše zmíněných komponent, jako v Anglii. K těm anglickým stavbám, na nichž přichází kompoziční vlastnosti i jednotlivé prvky, které lze najít v díle Petra Parléře, patří kostely v Bristolu (katedrála, původně kostel opatství sv. Augustina; St. Mary Redcliff), kostel St. Mary v Ottery30 v Devonu, katedrála v Exeteru,31 chór katedrály ve Wellsu z doby kolem roku 1330,32 chór katedrály v Gloucesteru (1337-1351),33 kostel (St Mary the Virgin) benediktinského opatství v Tewkesbury,34 Mariánská kaple (Lady Chapel) při katedrále v Ely (1321-1349), klenba lodi kostela opatství v Malmesbury,35 části katedrály v Lincolnu a kostela někdejšího opatství v Selby.

Mimo rámec pozornosti zůstala drobná architektura. „Klenba“ tvořená dvojicemi našikmo k podélné ose situovaných žeber, vybíhajících z obou stran, navzájem se protínajících a vytvářejících tak síť, jak to Parléř uplatnil byť i v pozměněné variantě ve vysokém chóru pražské katedrály, byla užita uvnitř baldachýnu nad náhrobní sochou arcibiskupa Johna Stratforda v katedrále v Canterbury. Tento arcibiskup zemřel v roce 1348 a tímto datem je zmíněný náhrobek i přibližně datován. Takový vzorec přichází i v dřevěném baldachýnu nad náhrobkem krále Edwarda III. († 1377) na jižní straně vysokého chóru chrámu ve Westminsteru.

Anglická architektura v letech 1250-1350 byla nesmírně inovativní a její inspirativní síla byla mimořádná.36 Obdobné rysy v anglické architektuře a v díle Petra Parléře vedly k úvahám, do jaké míry byl Parléř inspirován anglickou gotikou. Zda se tu jedná o její zprostředkované poznání kresbami, či tím, že Parléř před příchodem do Prahy některé z anglických staveb poznal.37 O jakékoliv cestě Petra Parléře do Anglie žádné doklady nemáme, tato možnost asi navždy zůstane jen hypotézou. Svědčila by pro ni asi jedna věc. Architektonické kresby vznikající ve stavebních hutích převáděly podobu staveb, či představu o jejich původní podobě do plochy. Nedávaly proto plnohodnotnou prostorovou informaci, tu mohla poskytnout jen znalost z autopsie. A právě prostorové řešení tu hrálo významnou roli.

V anglické architektuře a podobně v díle Petra Parléře zaznamenáváme odklon od racionálně formulovaných řešení, Zavedené principy tu byly opouštěny, namísto toho tu všude spatřujeme hru tvarů, díky níž jak celek, tak i jednotlivé složky stavby byly prostoupeny dynamickým principem vymykajícím se obvyklé kázni.

Pokud bychom uvažovali o cestě, kudy a jak byla do parléřovského okruhu taková inspirace zprostředkována, pak tu mohl sehrát jistou roli Kolín, se kterým rod Parléřů pojily úzké vazby. Tamní katedrální huť patřila k nejproslulejším v Říši. A město Kolín bylo také nejvýznamnějším obchodním centrem na Rýně a udržovalo styky s Anglií.38 Možná ale, že by se tu nemělo zapomínat ani na papežský Avignon, kam se sbíhaly a protínaly nitky vazeb z celého křesťanského světa.39 Tady se v papežském paláci setkáme s křížením žeber v jejich náběhu, či s dolů spuštěným svorníkem – tedy s motivy, jaké známe z díla Petra Parléře a také z architektury anglické.

Vzdálenost mezi Prahou a Londýnem není malá – po silnici činí 1265 km. Ale přes to lze ve 13. a zejména ve 14. století zaznamenat řadu dotyků, které tehdy propojily architekturu i další druhy umění v českém království a v Anglii.

Literatura


BACHMANN Erich: Zu einer Analyse des Prager Veitsdoms. In: Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte 2. 1938.
BACHMANN Erich: Architektur bis zu den Hussitenkriegen. In: swoboda Karl M. (ed.): Gotik in Böhmen. Geschichte, Gesellschaftsgeschichte, Architektur, Plastik und Malerei. München 1969, 34 –108
BARTOŠ F. M.: Čechy v době Husově (= České dějiny II/6). Praha 1947
BARRON Caroline M. / ROY Ashok / BILLINGE Rachel / WYLD Martin: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b.d.
BAUCH Martin: Divina favente clemencia. Auserwählung, Frömmigkeit und Heilsvermittlung in der Herrschaftspraxis Karls IV. Köln / Weimar / Wien 2015
BINDING Günther: Masswerk. Darmstadt 1989
BINSKI Paul: Westminster Abbey and the Plantagenets. Kingship and the Representation of Power 1200-1400. New Haven / London 1995
BINSKI Paul: Gothic Wonder. Art, Artifice and the Decorated Style 1290-1350. New Haven / London 2014
BOCHO H.: Der Beginn spätgotischer Architektur in Prag (Peter Parler) und die Beziehungen zu England. In: Wallraf – Richartz Jahrbuch 23, 1961, 191 –210
BÖKER Hans Josef: Beginn einer spätgotischen Architektur in England (= 18. Veröffentlichung der Abteilung Architektur des Kunsthistorischen Instituts der Universität zu Köln). Köln 1981.
BONY J. : The English Decorated Style. Gothic Architecture Transformed 1250 –1350. Oxford 1979
BŘÍZOVÁ Daniela: Transmission of cultural and artistic influence in the fourteenth century with an emphasis on cultural relations between Czech lands and England. Diplomová práce na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Praha 2012/2013
CHAMBERLAYNE Churchill Gibson: Die Heirat Richards II von England mit Anna von Luxemburg. Halle a.d. Saale 1906
CLASEN Karl Heinz: Deutsche Gewölbe der Gotik. Berlin 1961
COLDSTREAM Nicola: The decorated Style. Architecture and Ornament 1240 – 1360. London (British Museum Press) 1999
CROSSLEY Paul: Peter Parler and England – A problém re-visited. In: strobel Richard / siefert Annette / hermann Klaus Jürgen: Parlerbauten. Architektur, Skulpétur, Restaurierung. Internationales Parler-Symposium Schwäbisch Gmünd 17. – 19. Juli 2001 (= Arbeitsheft 13. Landesdenkmalamt Baden Württemberg). Stuttgart 2004, 155 –179
FRANKL Paul / CROSSLEY Paul: Gothic Architecture. New Haven / London (Yale University Press) 2000
GAJDOŠOVÁ Jana: Vaulting Small Spaces: The Innovative Design of Prague's Bridge Tower Vault. In: Journal of the British Archaeological Association 169:1. 2016, 39 –58
HAUSHER Rainer: Zu Auftrag, Programm und Büstenzyklus des Prager Domchores. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte 34, 1971, 21 – 46
HOENSSCH Jörg K. / KEES Thomas / NIEß Ulrich / ROSCHECK Petra: Itinerar König und Kaiser Sigismund von Luxemburg 1368 –1437 (= Studien zu den Luxemburgern und ihrer Zeit Bd. 6). Warendorf 1995
JANSEN Virginia: Deutsche und englische Architektur der Parlerzeit im Vergleich. In: STROBEL Richard / SIDEFERT Annette / HERMANN Klaus Jürgen: Parlerbauten. Architektur, Skulptur, Restaurierung. Internationales Parler-Symposium Schwäbisch Gmünd 17. –19. Juli 2001 (= Arbeitsheft 13. Landesdenkmalamt Baden Württemberg). Stuttgart 2004, 181 –188
KUTHAN Jiří: Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý. Král zakladatel a mecenáš. Praha 1993
LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948
MATHEW Gervase: The Court of Richard II. New York 1968
MICHAEL M. A.: Stained Glass of Canterbury Cathedral. London / Canterbury 2014
PERROY Édouard: Ľ Angleterre et le Grande Schisme ď Occident. Étude sur la politique religieuse de ľ Angleterre sous Richard II (1378 –1399). Paris 1933
PEVSNER Nicolaus: Review of K. H. Clasen, Deutsche Gewölbe der Spätgotik. In: Art Bulletin 49, 1959
PEVSNER Nicolaus / METCALF P.: The Cathedrals of England Southern England. Harmondsworth 1985
RIDYARD S.: The royal saints of Anglo-Saxon England. Cambridge 1988
RIGOLD S. E.: The Chapter House. The Pyx Chamber and the Treasury. The Undercroft |Museum. Westminster Abbey
SAUL Nigel: Richard II. New Haven / London (Yale University Press) 1999
SPĚVÁČEK Jiří: Václav IV. 1361 –1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha 1986
SWOBODA Karl M. / BACHMANN Erich: Studien zu Peter Parler (= Beiträge zur Geschichte der Kunst im Sudeten – und Karpathenraum Bd. 2). Brünn und Leipzig 1939
ŠMAHEL František: Cesta Karla IV. do Francie 1377 –1378. Praha 2006
THOMAS Alfred: Čechy královny Anny. Česká literatura a společnost v letech 1310 – 1420. Brno 2005
WILSON Christopher: The Gothic Cathedral. The Architecture of the Great Church 1130 – 1530. London 2000

Seznam vyobrazení
1. Westminster Abbey. London. Náhrobek krále Richarda II. a Anny České v arkádě vysokého chóru.
2. Westminster Abbey. London. Náhrobek Richarda II. a Anny České. Detail - Caroline M. BARRON / Ashok ROY / Rachel BILLINGE / Martin WYLD: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b. d., s. 23., popřípadě s. 79.
3. Westminster Abbey. London. Obraz anglického krále Richarda II. - Caroline M. BARRON / Ashok ROY / Rachel BILLINGE / Martin WYLD: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b.d., s. 83.
4. Korunovace krále. Liber Regalis, MS 389, fol. 1v; Westminster Abbey London - Paul BINSKI: Westminster Abbey and the Plantagenets. Kingship and the Representation of Power 1200-1400. New Haven / London 1995, s. 129, obr. 174.
5. Korunovace krále a královny. Liber Regalis, MS 389, fol. 20; Westminster Abbey London - Caroline M. BARRON / Ashok ROY / Rachel BILLINGE / Martin WYLD: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b.d., s. 82.
6. Hlava Anny České. Westminster Abbey London – viz internet; S. E. RIGOLD: The Chapter House. The Pyx Chamber and the Treasury. The Undercroft |Museum. Westminster Abbey, s. 17.
7. Wiltonský dyptich.Vnitřní strana křídel. London. National Gallery - Caroline M. BARRON / Ashok ROY / Rachel BILLINGE / Martin WYLD: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b.d., s. 10-11 – snímek Jiří Kuthan, ale bez povolení.
8. Canterbury. Velké okno v západním průčelí lodi. Vitraj. Erb královny Isabelly Francouzské, Richarda II. a Anny České – M. A. MICHAEL: Stained Glass of Canterbury Cathedral. London / Canterbury 2014, s. 164.
9. Koruna, snad Anny České. Mnichov. Schatzkammer - Caroline M. BARRON / Ashok ROY / Rachel BILLINGE / Martin WYLD: The Wilton Diptych. London (National Gallery Company Limited) b.d., s. 55.
10. Wells. Katedrála. Klenba střední části chóru - CROSSLEY Paul: Peter Parler and England - A problém re-visited. In: STROBEL Richard / SIEFERT Annette / HERRMANN Klaus Jürgen: Parlerbauten. Architektur, Skulpétur, Restaurierung. Internationales Parler-Symposium Schwäbisch Gmünd 17. - 19. Juli 2001 (= Arbeitsheft 13. Landesdenkmalamt Baden Württemberg). Stuttgart 2004, s. 162.
11. Ottery. St. Mary. Lady Chapel. Klenba - CROSSLEY Paul: Peter Parler and England - A problém re-visited. In: STROBEL Richard / SIEFERT Annette / HERRMANN Klaus Jürgen: Parlerbauten. Architektur, Skulpétur, Restaurierung. Internationales Parler-Symposium Schwäbisch Gmünd 17. - 19. Juli 2001 (= Arbeitsheft 13. Landesdenkmalamt Baden Württemberg). Stuttgart 2004, s. 167 – snímek Jiří Kuthan.
12. Bristol. Katedrála. Klenba střední části chóru.
13. Bristol. Katedrála. Berkeley Chapel. Klenba sakristie – Paul FRANKL / Paul CROSSLEY: Gothic Architecture. New Haven / London (Yale University Press) 2000, s. 190 – snímek Jiří Kuthan.
14. Tewkesbury. Abbey. Schéma klenby v jižním rameni transeptu – Karl Heinz CLASEN: Deutsche Gewölbe der Gotik. Berlin 19612, s. 69.
15. York. Minster. Velké okno západního průčelí – Nicola COLDSTREAM: The decorated Style. Architecture and Ornament 1240-1360. London (British Museum Press) 1999, s. 1994 (1999), s. 9; Günther BINDING: Masswerk. Darmstadt 1989, s. 154; popřípadě západní průčelí. Detail. Snímek Jiří Kuthan.
16. Lincoln. Kružba kruhového okna v jižním rameni transeptu - Paul BINSKI: Gothic Wonder. Art, Artifice and the Decorated Style 1290-1350. New Haven / London 2014, s. 172; Günther BINDING: Masswerk. Darmstadt 1989, s. 155; snímek Jiří Kuthan.
17. Canterbury. Katedrála. Náhrobek canterburského arcibiskupa Johna Stratforda († 1348) – snímek Jiří Kuthan.
18. Canterbury. Katedrála. Náhrobek canterburského arcibiskupa Johna Stratforda († 1348). Detail – snímek Jiří Kuthan.
19. Canterbury. Katedrála. Náhrobek canterburského arcibiskupa Johna Stratforda († 1348). Pohled zdola do baldachýnu – snímek Jiří Kuthan.
20. Exeter. Katedrála. Okno s kružbou s rotujícími plaménky na jižním boku lodi. Snímek Jiří Kuthan.

Fotografie


Žádné fotografie