Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Architektura v době Václava IV.

Autor: prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

Zakladatelské dílo Karla IV. přineslo rozsáhlou stavební činnost. Zdaleka ne všechno, co Karel IV. inicioval, dospělo v roce jeho smrti ke konci. Rozestavěna byla katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Jen nad výší průjezdu byla monumentální stavba Staroměstské mostecké věže, na mostě samotném se pracovalo do počátku 15. století. Na Novém Městě Pražském byl mimo jiné rozestavěn kostel karmelitánů P. Marie Sněžné, jeden z největších v Praze. Až po smrti Karla IV. byl v roce 1379 vysvěcen kostel kláštera augustiniánů-eremitů sv. Tomáše na Malé Straně. Zvolna postupovala výstavba kostela Matky Boží před Týnem na Starém Městě. Někdy na přelomu 14. a 15. století vzniklo na Starém Městě dvoulodí připojené ke kostelu sv. Haštala. Jako novostavba doby Václava IV. vyrůstala uprostřed Dobytčího trhu (dnešního Karlova náměstí) na Novém Městě Pražském kaple Božího těla.1 V roce 1381 byla vysvěcena kaple Staroměstské radnice s nádherným arkýřem.

Rozestavěny byly i některé velkorysé založené záměry mimo Prahu. Po smrti Karla IV. postupovala stavba chóru kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem. Dílo samotného Petra Parléře. Dál se stavělo na Ojvíně u Žitavy, kam byl Karlem IV. přiveden řád celestýnů. Až do husitské revoluce se pracovalo na stavbě kostela v Klášterní Skalici u Kouřimi. Václav IV. v roce 1400 odpustil tamnímu klášteru na dvacet let berni a jiné poplatky s tím, aby dávky vybírané od poddaných věnoval na své stavby. Znovu pak osvobodil Václav IV. klášter od berní na dalších dvacet let v roce 1419.2 Nikdy dostavěn nebyl náročně započatý kostel benediktinského kláštera na Sázavě. Za vlády Václava IV. byla zahájena stavba kostela klarisek v Panenském Týnci na Lounsku a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře (po 1388).

Podobně tomu bylo i jinde v zemích, kde Václav IV. vládl. V Říši, v jejímž čele jako římský král stál, vyrůstaly dál velkolepé stavby. V Norimberku byl vysvěcen chór kostela sv. Sebalda, kde byl Václav IV. kdysi pokřtěn, 28. srpna 1379.3 Velkolepý chór dómu v Cáchách, jehož stavba započala v padesátých letech 14. století, postupovalo dílo po celý zbytek vlády Karla IV. i za říšské vlády Václava IV., svěcení tu bylo vykonáno až v roce 1414. I ve Slezsku pokračovala výstavba mnoha monumentálních staveb, zahájených už v předchozím období. Setkáme se tu i s pozoruhodnou stavbou kaple u kostela v Glogówku, v jejímž nitru byl vytesán Václavův emblém ledňáčka v točenici. V  desetiletích po Karlově smrti se v Říši šířil věhlas díla parléřovské huti a odezva jejího díla a to i v době, kdy byl Václav IV. sesazen z říšského trůnu.

Zatímco Karel IV. byl velkým zakladatelem církevních institucí a protektorem řady sakrálních staveb, jeho syn Václav IV. už k žádné významnější fundaci nepřistoupil. Naopak s jeho jménem je spjata přestavba či výstavba nových hradů, v nichž pobýval a kam se uchyloval. Do Václavovy doby patří velká přestavba královského paláce na Pražském hradě, královského dvora u sv. Benedikta na Starém Městě Pražském, hrádku na Zderaze na Novém Městě Pražském, velkorysá přestavba hradu Žebráku a výstavba hradu Točníka, Vlašského dvora v Kutné Hoře, pracovalo se i na hradech Křivoklátě, Písku a na Lokti. Uskutečněna asi nebyla zamýšlená výstavba hradu ve Vratislavi. Posledním nově postaveným sídlem Václava IV. byl Nový Hrad u Kunratic, kde Václav zemřel. Zatímco stavební aktivita Karla IV. se obracela navenek, Václav IV. stavěl pro svou vlastní potřebu – tou byly rezidence ležící v některých případech v odloučené poloze.

Pokud jde o stylový charakter staveb z doby Václavovy, pak je nejnápadnější skupina děl, na nichž dominují nové výrazové prostředky. Slohový posun je patrný na těch částech pražské katedrály, které vznikly za vlády Václava IV. do počátku husitské revoluce. V horních částech věže se některé prvky překrývají, prostupují a protínají, či jsou utvářeny v duchu odporujícímu standartní logice.

K příznačným dílům tohoto „antiklasického“ proudu patří tzv. Sloupová síň ve Starém paláci Pražského hradu, královská kaple ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře (v Slezsku kaple při kostele v Glogówku). Tam přichází velmi nápadné prohřešky oproti logickému řádu. Klenby jsou nepravidelné nasazovány, jejich náběhy počínají někdy v rozličných výškách a podpůrné články mají rozličnou podobu. Vše působí dojmem jisté rozháranosti, chaosu a absence logiky. Vládne tu rozmanitost a tvarové bohatství nového druhu, netradiční myšlení nové kvality. V pražské architektuře v desetiletích mezi smrtí Karla IV. a výbuchem husitské revoluce hrála stále dominantní roli parléřovská katedrální huť a ohlas jejího díla se promítá i do té stylové vrstvy české architektury, která byla vysoce inovativní. Tady byla již česká architektura na pokročilé cestě směrem do pozdní gotiky. Postavení Prahy jako uměleckého centra však výbuch husitské revoluce ukončil.

* * *

Kromě Prahy a staveb spjatých s Václavem IV. a osobami z jeho bezprostředního okruhu, existovaly v Čechách dva významné okruhy stavebního díla. Takovým byla skupina kostelů ve východočeských městech.4 Velký farní kostel vyrůstal v Chrudimi, kde zejména jižní předsíň se hlásí k architektuře hradu Krakovce a k Sloupové síni ve Starém paláci Pražského hradu. Patrně do doby kolem roku 1400 vyrůstal i kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, V Hradci Králové byla k jižnímu boku kostela sv. Ducha připojena tzv. Královská předsíň. Novou podobu dostal kostel v Jaroměři a někdy v době okolo roku 1410 kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Nitro zvenku nenápadné stavby tu bylo zaklenuto do devíti polí na čtyři subtilní válcové sloupy podobně, jak je tomu u kultovní stavby doby Karlovy – u Mariánského kostela v Norimberku. Svým prostorově vyváženým a elegantním zjevem patří kostel ve Dvoře Králové k nejpůsobivějším dílům doby Václava IV.

* * *

Jako stavebníci vynikl v desetiletích před husitskou revolucí vedle krále Václava IV. a osobnostem z jeho okruhu zejména rod jihočeských Rožmberků, který patřil k nejvlivnějším v zemi. Rožmberkové ovládající rozsáhlou doménu, jejíž jádro leželo v jižních Čechách, neváhali vstoupit do střetu i s tak mocným panovníkem jakým byl Karel IV. Když byl Václav IV. předáky opozice dvakrát uvězněn a internován. V roce 1394 byl internovaný Václav IV. vezen z Prahy na rožmberské hrady Přiběnice a Krumlov a odtud na hrad rodu Starhembergů Wildberg u Lince.5 Podruhé se Václav IV. jako zajatec ocitl na Českém Krumlově v létě roku 1404.6

Stavební činnost pod patronátem rodu Rožmberků nabyla v době Karla IV. a Václava IV. mimořádného rozsahu – v tom nemohl Rožmberkům zdaleka konkurovat žádný jiný panský rod v českých zemích.

Po té, co Rožmberkové koupili v roce 1366 Třeboň, založili tu v roce následujícím klášter augustiniánů. Vzápětí se zde rozběhla výstavba, takže už v roce 1378 tu byly v klášterním kostele svěceny tři oltáře. Tehdy ustanovil Petr z Rožmberka, aby pokud zemře, jeho dědici vypláceli po tři roky sto kop grošů na zaklenutí klášterního kostela a opravu jeho střechy.7 Znamená to tedy, že v době, kdy zemřel Karel IV. a samostatnou vládu nastoupil Václav IV, byl v Třeboni tamní klášterní kostel rozestavěn a pomýšlelo se na jeho dokončování, ale k tomu nepochybně mnohé chybělo. Byl sklenut jako dvoulodí, přičemž klenby v ose lodi spočívaly na nesmírně štíhlých a vysokých sloupech. Celek působící dojmem mimořádné vytříbenosti se stal v rožmberském teritoriu modelovým vzorem. Architektura tu vytvářela působivý rámec pro díla malířská a sochařská pořízená pro tento kostel.

Na rožmberském panství vyrostla současně nebo v době následné řada pozoruhodných kostelů – mimo jiné v Bavorově, Miličíně a v Soběslavi. Tamní kostel sv. Víta následující dvoulodním uspořádáním třeboňský vzor, vyniká svou elegancí a ušlechtilostí, je tak architektonickou paralelou krásného slohu v dílech sochařských a malířských.
Do jihočeského teritoria vstoupil ohlas díla pražské katedrální huti na nové stavbě kostela sv. Jiljí v Milevsku. Ta je datována znakem milevského opata Františka z Podnavce/z Vepic (1383-1405)8 na štítu mezi lodí a presbytářem. Dne 22. dubna roku 1407 uzavřel Hostislav z Bílska, farář v Českém Krumlově, smlouvu s mistrem Janem, synovcem mistra Staňka na pokračování stavba a zaklenutí kostela sv. Víta v Českém Krumlově a to po vzoru kostela v Milevsku. Tak jako v Milevsku, i v Krumlově na stavbě obou kostelů zní naplno odezva díla pražské katedrální huti. Ostatně příklad Prahy nepochybně inicioval krumlovské slavnosti ukazování svátostnin, ohlas pražského umění je v rožmberském teritoriu na řadě míst patrný.

Poznámky


1 Jiří KUTHAN / Jan ROYT: Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel. Praha 1916, s. 83, 85, 86.
2 Jiří KUTHAN / Jan ROYT: Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel. Praha 1916, s. 202.
3 Jiří KUTHAN / Jan ROYT: Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel. Praha 1916, s. 446.
4 Václav MENCL: Východočeské kostely z doby kolem roku 1400. In: Umění 14. Praha 1942-1943, s. 361-363.
5 Jiří SPĚVÁČEK: Václav IV. 1361-12419. Praha 1986, s. 237.
6 Jiří SPĚVÁČEK: Václav IV. 1361-12419. Praha 1986, s. 339.
7 KREJČÍK 1949, příloha č. 10, s. 116n.
8 Jan ADÁMEK / Jiří FRÖHLICH: Torzo náhrobníku milevského opata Františka († 1405). In: Bibliotheka Strahoviensis 3. Praha 1997, s. 249-251.

Literatura

KUTHAN Jiří /ROYT Jan: Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel. Praha 2016, 83, 85, 86, 202, 446
MENCL Václav: Východočeské kostely z doby kolem roku 1400. In.: Umění 14. Praha 1942 –1943, 361-363.
SPĚVÁČEK Jiří: Václav IV. 1361 –1419. Praha 1986, 237, 339
ADÁMEK Jan /FRÖHLICH Jiří: Torzo náhrobníku milevského opata Františka († 1405). In: Bibliotheka strahoviensis 3. Praha 1997, 249–251

Fotografie


Žádné fotografie