Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Umění v duchovním zápase doby - Mistr Týnské kalvárie

Autor: PhDr. Mgr. Jana Peroutková

Sousoší kalvárie

Chrám Matky Boží před Týnem patříl k místům, kde se formovalo ranné reformní hutí a v průběhu 15.století se stal hlavním pražským chrámem strany podoobojí. Z původního středověkého vybavení se v chrámu Matky Boží před Týnem dochovalo impozantní sochařské dílo té nejvyšší umělecké kvality. Jde o dřevěné sousoší kalvárie, které je dnes součástí barokního oltáře v severní závěrové kapli.1
Sochy Ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana jsou provedeny v lipovém dřevě a nesou známky původní polychromie, kříž Krista je již pozdější.2
Na barokní oltář v severní závěrové kapli bylo sousoší přemístěno z oltáře Večeře Páně ve 20. letech 18. století, tedy v době, kdy působil jako týnský farář významný barokní historiograf Jan Florián Hammerschmidt.3 Při této příležitosti byla v dutině na temeni Krista nalezena listina datovaná rokem 1661. Z dokumentu, který byl částečným opisem starší autentiky, vyplývalo, že sousoší se původně nacházelo na trámu vítězného oblouku v hlavní lodi chrámu, a až později se stalo součástí oltáře Večeře Páně, který stával vedle křtitelnice. Nalezená listina obsahovala rovněž zprávu o tom, že roku 1439 byly do hlavy Krista uloženy ostatky vztahující se k jeho mučednické smrti na kříži a také že v roce 1662 bylo sousoší kalvárie opravováno.4 Aby se povědomí o dokumentu uloženém uvnitř Kristovy hlavy zachovalo, byla při opravách ve 20. letech 18. století na kříž upevněna rytá cínová destička s jeho částečným přepisem.5 Ani listina, ani destička se však nedochovaly, zůstaly pouze Hammerschmidtovy záznamy a opisy textů. Tento týnský farář tak nevědomě zasel semínko budoucího sváru mezi české medievalisty, který kulminoval na konci 20. století.
Dodnes při hodnocení díla stojíme mezi dvěma silnými názorovými proudy, které vyrůstají z rozdílného přístupu ke stylové analýze a k datování památky. V prvním případě je dílo kladeno před vypuknutí husitských nepokojů, dlouho před rok uložení ostatků do temene Krista,6 druhá strana datuje sousoší shodně s jejich vložením, ke kterému mělo dojít v prosinci roku 1439.7 Akt vložení ostatků, někdy pak i celé pořízení výtvarného díla, jsou spojovány s farářem, univerzitním mistrem Janem Papúškem, který byl na týnskou faru dosazen roku 1437 namísto odvolaného Jana Rokycany. Je ovšem možné se domnívat, že ostatky byly vloženy do již hotového výtvarného díla v rámci doznívajících rekatolizačních snah Zikmunda Lucemburského.
S anonymním sochařem zvaným Mistr Týnské kalvárie se formálně spojuje několik dalších sochařských děl.8 K jeho raným pracím řadíme velmi kvalitní Ukřižování z chrámu sv. Víta.9 Pravděpodobnější než pořízení sochy v době vlády císaře Zikmunda Lucemburského v roce 1436 10je její vročení na přelom 14. a 15. století, čemuž více odpovídá i formální rovina tohoto výtvarného díla.11 Ranější datace také koresponduje s názorem, že tzv. Mistr Týnské kalvárie čerpal ze stylového rejstříku katedrální sochařské tradice, který dále individuálně rozvíjel.12
S příklonem k dataci před husitskými válkami vnímáme sochaře Týnské kalvárie jako kvalitní uměleckou osobnost, která v pražském centru působila přibližně od 90. let 14. století do 20. let 15. století. Jeho dílo je stylově odvozováno ze zkušenosti nabrané v okruhu mistrů krásných madon a piet, vyrůstajících z tradice katedrální hutě Petra Parléře.13 Se sochařem je spojena řada dalších realizací i mimo pražské centrum. Jde zejména o díla z prostředí Vratislavi, přičemž jeho vliv můžeme sledovat až do 3. čtvrtiny 15. století. K raným pracím se řadí, vedle velmi kvalitního svatovítského Ukřižování, také kalvárie z kaple Dumlosů v kostele sv. Alžběty ve Vratislavi (kolem roku 1410).14
Týnské práce náleží k vrcholným a nejkvalitnějším sochařovým dílům. Sousoší kalvárie vypovídá o vysokém smyslu pro formální logiku, realismus, monumentalitu a vertikalitu. Sochař pracoval s přirozeným smyslem pro plastickou strukturu materiálu. Pod jeho rukama mizí poslední zbytky povšechně cítěného objemu, vše je plasticky a organicky vybudováno. Kutalova poznámka o deskriptivní tendenci při absenci organických souvislostí se dá s výhradami vztáhnout snad jen na utváření drapérie Kristovy roušky.15 Sochař naopak pracuje velmi věcně a přesně. Ve výsledné podobě dosahuje sousoší monumentality tvaru, která je jistě spojena především s jeho účelem, jímž bylo umístění vysoko nad zraky věřících, na břevně vítězného oblouku. Přes patrnou individualitu formy není sousoší prosto parléřovského vztahu k objemu a abstrahované linii.15 To se týká především drapérií, které přestože stále zachovávají skladebné schéma krásného slohu, zřetelně opouštějí tvarovou rytmiku a rétorickou hojnost drapérií opukových madon a piet krásného slohu.16 Charakteristické je, jak velkou roli hraje jednoduchá, této době již vzdálená gotická skladba drapérie s paralelními vertikálními záhyby a rozevřením pláště. Jaromír Homolka srovnává drapériové schéma Panny Marie z Týnské kalvárie s převahou vertikál, které se ve spodní partii výrazně zalamují, s kompozicí šatu Panny Marie kladské (...). Toto pojetí se objevuje také u soch ze Staroměstské Mostecké věže, zejména na soše sv. Prokopa (...). Kompoziční schéma drapérie u sochy sv. Zikmunda na Mostecké věži je pak blízké sv. Janu z Týnské kalvárie. Týnský sochař tedy přehodnocuje a nově interpretuje starší kompoziční a drapériová schémata. Rovněž obličejová typika není bez vztahu k pražské parléřovské huti. Zejména modelace u portrétu Mikuláše z Radče z vnitřního triforia, pocházejícího z mladší vrstvy svatovítského sochařství (...), je blízká obličeji sv. Jana a jisté paralely nás vedou i k bronzové soše sv. Jiří (1374). Dobře lze sledovat také vztah tváří Panny Marie a Krista k některým krásným madonám a pietám.17 Jako východisko prací Mistra Týnské kalvárie tedy vnímáme díla z prostředí, ve kterém došlo k formulování tzv. českého krásného stylu.18
Obličejovou typiku postav Týnské kalvárie lze srovnávat i s některými malířskými pracemi přelomu 14. a 15. století z pražského okruhu. Zejména lze vyzdvihnout tzv. Kapucínský cyklus (kolem roku 1410) či Ambraský náčrtník (kolem 1410).
Právě pro období přelomu 14. a 15. století je u výtvarného umění pražského centra příznačná názorová a formální diferenciace, přičemž díla Mistra Týnské kalvárie představují jistý výtvarný přechod, který převádí schéma sochařství krásného stylu k cítění pozdně gotických forem. 19
Vedle stylové a formální roviny je dílo podstatné především svojí obsažností. Vyniká hloubkou náboženského prožitku, zaujetím mysteriem Kristova utrpení a jeho vykupitelské smrti na kříži a eucharistickým kultem Božího těla a krve. Jde tak o dovršení vývoje devočního obrazu, jenž procházel celým 14. stoletím a jehož forma se u nás tříbila zejména v průběhu poslední třetiny století.20 Přes veškerý smysl pro věcnost není cílem sochaře Týnské kalvárie objektivní realismus, ale v duchu aktuálního teologického diskurzu mu záleží mnohem více na zachycení okamžiku lidské i Božské podstaty Krista. Nejde tedy o anatomickou studii a přes dodržení typu krásného Krista ani o půvab a harmonii krásného slohu.
Mistr Týnské kalvárie je pokračovatelem nábožensky exponované, angažované koncepce Ukřižování a syntetizuje ji v novém vývojovém stádiu a ve vysoké umělecké úrovni.
Vynikající sousoší kalvárie patří k vrcholným sochařovým dílům, podobně jako sochy Kristů trpitelů ze Staroměstské a Novoměstské radnice (kolem roku 1407 a roku 1413). Figury, trvale připomínající městským radám spravedlivý Boží soud, mimo jiné dokládají výrazné tendence ke koncepci volné sochy v počátku 15. století.
___________________________

1. K tématu zejm.: LIŠKA Antonín: Česká dřevěná plastika v době vrcholné gotiky, in: Památky archeologické, skupina historická, ř.II, 1932, 20-40“ HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990; FAJT Jiří: Late gothic sculpture in Bohemia during the region of Wladislaw II (1471-1516), in: Die Jagiellonen,Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit (eds. POPP Dietmar/ SUCKALE Robert ), Norimberk, 2002, 251-252; BARTLOVÁ Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 219-220; BARTLOVÁ Milena: Pravda zvítězila: Výtvarné umění a husitství 1380-1490, Praha 2015, 169- 176; BARTLOVÁ Milena: In: HORNÍČKOVÁ Kateřina / ŠRONĚK Michal (eds.) Umění české reformace (1380-1620) Praha 2010, 97-102.
2. CHLÍBEC Jan: Týnská kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 43-47. Rozměry: Kristus v. 243cm, Panna Marie v. 190 cm, sv. Jan v. 192 cm.
3. HAMMERSCHMIED Johann Florian: Prodomus gloriae Pragenae, Pragae 1723, NK Praha, VII A 19/a-b., 33; CHLÍBEC Jan: Týnská kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 43-47.
4 . Přepis barokního Hammerschmiedova zápisu: CHLÍBEC Jan: Týnská kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990; 47.
5 . Opravu sousoší financoval senátor a inspektor důchodu chrámu Jan Václav Klebloth z Lewenthurnu a Waserthalu s chotí. K tomu: CHLÍBEC Jan: Týnská kalvárie, in: Mistr týnské kalvárie, Praha 1990, 43-47, zejm. pozn. 1. Zap uvádí datum pořízení destičky 1662, ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 65.
5 . PEČÍRKA Jaromír: Středověké sochařství v Čechách, In: Umění VI. 1933? 169-200; Ibidem: Die böhmische gotische Plastik. Prager Rundschau, Prag 1936, 278nn Albert KUTAL: České gotické sochařství 1350-1450. Praha 1962, 109nn; HOMOLKA Jaromír: Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie, In:, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 7-24; CHLÍBEC Jan: Týnská kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 43-47, naposledy: OTTOVÁ Michaela (ve spolupráci s BURSOVOU Magdalenou / BILAVČÍKOVOU Hanou / PAVLÍKOVOU Markétou): Nesouhlasnost prostředků a smyslů? K otázce datování souboru z krupky a tvorby Mistra Týnské kalvárie, in: Bulletin Národní galerie v Praze, 2016, 133-154.
6 . BRAUNE Heinrich/WIESE Erich: Schlesische Malerei und Plastik des Mittelalters ( kritischer Katalog), Breslau 1929, 25; OPITZ Josef: Von schlesischer Kunst des Mittelalters und ihre Beziehungen zu Bohnen und Mahren; LIŠKA Antonín: Česká dřevěná plastika v době vrcholné gotiky, in: Památky archeologické, skupina historická, ř.II, 1932, 20-40. FAJT Jiří: Late gothic sculpture in Bohemia during the region of Wladislaw II (1471-1516), in: Die Jagiellonen,Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit (eds. POPP Dietmar/ SUCKALE Robert ), Norimberk, 2002, 251-252; BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 219-220; FAJT Jiří: Karel IV: císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků 1347-1437, Praha 2006, 623nn.
7. Zejm. Ukřižování z Chrámu sv. Víta, kalvárie z kaple Dumlosů v kostela sv. Alžběty ve Vratislavi, Ukřižování ze sv. Jana pod Skalou, Ukřižování z farního kostela v Jílovém, bolestný Kristus ze Staroměstské a Novoměstské radnice v Praze, trůnící Madona z Týnského chrámu, aj. K tématu: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990; BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004.
8. WIESE Erich: Schlesische Plastik vom Beginn des 14. bis zur Mitte des 15. Jahrhunderts. Leipzig 1923, 41., OPITZ 1Josef: krucifix v krásného slohu v Jílovém, In: Volné směry XXXIII, 1930, 74-77.; PEČÍRKA 1931, 228; LIŠKA 1932, 36; KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha1962, 110; KUTAL Albert: České gotické umění, Praha1972, 125n.; HOMOLKA Jaromír/KESNER Ladislav: České uměí gotické, Praha1964 , 36; CHLÍBEC Jan: Ukřižovaný ze sv. Víta, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 25-27. BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 45n.; FAJT Jiří: Karel IV: císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků 1347-1437, Praha 2006, 623nn.
9. Srov. BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 2004, 45.
10. Srov. KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha1962, 125; HOMOLKA Jaromír: In. Die Parler und der schöne Stil 1350-1400 II., LEGNER Anton (ed.), 1978, 684; CHLÍBEC Jan: Ukřižovaný ze sv. Víta, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 43-47.
11. HOMOLKA Jaromír: In. Die Parler und der schöne Stil 1350-1400 II., LEGNER Anton (ed.), 1978, 684; HOMOLKA Jaromír: Ke stylovému původu Mistra Týnské kalvárie, in: Miatr týnské kalvárie, Praha 1990, 7-24.
12. KUTAL Albert: České gotické umění, Praha: 1972, 125; HOMOLKA Jaromír: Ke stylovému původu Mistra Týnské kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 7-24.
13. K tématu: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, BARTLOVÁ Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 96,110.
14 .Dnes Muzeum Narodowe Wroclav, dále se do okruhu řadí Vratislavská Madona z Kostela sv. Alžběty, sv. Bidkup tamtéž.
15. KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha1962, 110, 112, 125.
HOMOLKA, Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 14.
17. srov. HOMOLKA, Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie, in HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 21-22.
18. především pieta ze Všeměřic, původně snad z Vyššího Brodu z chrámu cisterciáků, kol. 1415. Srov. Milena ŠTEFANOVÁ-BARTLOVÁ, Pieta ze Všeměřich, in: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 48.49.
19. HOMOLKA, Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie 1990, In. HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 7-22.
20. srov. HOMOLKA, Ke stylovému původu umění Mistra Týnské kalvárie, in. HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 7-22.
21 srov. např. s či kult Ukřižovaného u Matěje z Janova v Regulae veteris et novi testamenti z r.1388., který v podstatě sleduje a rozvíjí teze Milíče z Kroměříže. Jedná se o dobu vzniku vrcholného díla Mistra Třeboňskéoh oltáře, Vyšebrodského Ukřižování a prvních piet krásného slohu. K tomu: Matěje z Janova, mistra pařížského, Regulae Veteris et Novi testamenti I-IV, KYBAL Vlastimil (ed.) Inšpruk1908-1913; Srov. též: Jan Vilikovský, České modlitby Milíčovy, Praha 1938; MOLNÁR Amedeo: Pohyb teologického myšlení, Přehledné dějiny dogmatu, Praha 1982, 167.
__________________________

Týnská Madona


K pozdním dílům tzv. Mistra Týnské kalvárie řadíme také monumentální dřevěnou sochu trůnící madony s Ježíškem. Socha je vyřezána z jednoho kusu dubového dřeva a dosahuje výšky 171 centimetru.
Madona odpovídá ikonografickému typu Regina Coeli (Královna nebes), korunované trůnící madoně s žezlem v ruce a sedícím dětským Kristem v klíně (původní koruna ani žezlo se nedochovaly).
V roce 1846 sochu opravoval J. V. Hellich, který z ní sňal starší vrstvy nátěrů a polychromií a opatřil ji polychromií novou v gotizujícím duchu. Pro skulpturu také vytvořil nový svatostánek v neogotickém stylu. Madonu dále restauroval v roce 1971 Mojmír Hamsík, z jehož průzkumu vyplývá, že nenašel původní gotickou polychromii, pouze zbytky barokních vrstev a dalších nátěrů. Vizuální podoba sochy mohla být již od počátku zamýšlena bez barevné polychromie na křídových podkladech. Po odstranění Hellichových polychromií se nalezly jen jemně kolorované oči a ústa Panny Marie a Krista a některé další detaily bez podkladových vrstev, přímo na dubovém dřevě. Výběr materiálu působí v pražském prostředí ojediněle, musíme však vzít v úvahu velké procentuální ztráty památkového fondu, především v případě středověkého sochařství ve dřevě. Volba materiálu přesto naznačuje možnou spojitost uměleckého díla s prostředím frankovlámským, což podporují i stylové rozbory.
Teige uvádí, že se k roku 1519 připomíná „tabule stará malovaná s Marií řezanou dobrým dílem“, kterou dal nedávno předtím pěkně obnovit Jakub kotlář. Nepochybuje, že socha byla součástí oltáře Panny Marie umístěného v jižní chórové kapli, která byla Panně Marii zasvěcena. K tomuto oltáři rovněž vztahuje velký deskový obraz se „skvostnou“ malbou, jehož pořízení přišlo na 150 kop grošů.
První písemná zpráva o soše Panny Marie pochází z roku 1461. Popisuje se v ní událost, kdy Jan Rokycana po návratu do Týnského chrámu v době panování Jiřího z Poděbrad nechal roku 1448 sochu přesunout z hlavního oltáře na některý z oltářů bočních. Lze se tak domnívat, že socha byla původně součástí výzdoby hlavního týnského oltáře.
Další zpráva se vztahuje k roku 1519 a vypovídá o tom, že Jan Poduška, týnský farář v letech 1519–1520, poničil obraz na hlavním oltáři a sochu Panny Marie na bočním oltáři nechal zakrýt. Karel Zap uvádí, že socha Panny Marie pocházející asi z poloviny 15. století byla až do jeho doby součástí oltáře Matky Boží radostné v jižní závěrové kapli Panny Marie. Původně měla náležet ke gotické zavírací arše, roku 1766 byl však tento oltář odstraněn a pro sochu byl vytvořen oltář nový, pravděpodobně v podobě barokní groty („jakési jeskyně“). V roce 1846 byl i tento oltář rozebrán a sochu restauroval a nově polychromoval Josef Hellich. Hellich se stal také autorem návrhů pro nový oltář, který však nebyl nikdy v úplnosti dokončen. Usoudilo se, že socha je v něm příliš nízko posazena a že ztrácí na výsledném vizuálním efektu.
Stejně jako u Týnské kalvárie se i v případě trůnící madony setkáváme s názorovou fragmentací v otázce stylové polohy a datace památky.
Formální stránka Panny Marie s nahým dítětem a výrazným esovitým prohnutím horní poloviny těla vychází z typu tzv. krásných madon. Skladba drapérie již vypovídá o pozdějším vzniku skulptury po roce 1400. Umělecká forma vykazuje jisté zhrubnutí, „změšťanštění“ typu a tvaru. Lze pozorovat rozrušení neorganické skladby drapérie ve prospěch větší individualizace, životnosti, nepravidelnosti a náhodnosti, v čemž můžeme vnímat i jistou míru frankovlámského vlivu. Velmi blízké je zejména srovnání se sochou Panny Marie z kostela St. Foillan v Cáchách (kolem roku 1410).
Milena Bartlová datuje Týnskou madonu do roku 1440 a interpretuje ji jako v našem prostředí první monumentální sochu v liturgickém prostoru, jejíž tvůrci a objednatelé odmítli barevnou polychromii. Holé dřevo mělo názorně evokovat projev skromnosti jako symbolické hodnoty. Sochu spojuje s teologickým myšlenkovým rámcem Matěje z Janova, který zdůrazňoval, že sochy nejsou ničím jiným než kusy dřeva opracovanými lidskýma rukama.
Pro dataci trůnící Týnské madony je však podstatný moment zaboření Mariiny ruky do Kristova tělíčka jako přetrvávající typický rys krásných madon, který se jen vzácně vyskytuje po roce 1430. Nahý Kristus v náručí Panny Marie je pak jedním z typických znaků mariánské ikonografie doby Karla IV. Ikonografie nahého Ježíška s jablkem v ruce se objevuje například již na tzv. Votivním obraze Jana Očka z Vlašimi (kolem roku 1371). Na soše se také ještě nevyskytuje typické překřížení nohou malého Krista jako u madon blízkých přelomu 15. století.
Týnský řezbář dovršuje větev českého výtvarného umění druhé poloviny 14. století, která byla myšlenkově soustředěna na Kristovu vykupitelskou smrt, dvojí bytí a nejužší spolupráci Krista s Pannou Marií na dějinách spásy. Zrcadlí aktivní, angažovaný projev předhusitských duchovních snah. Toto vnitřní napětí doby se stalo podnětem k nejsilnějším uměleckým realizacím poslední třetiny 14. a počátku 15. století, dovedlo však také výtvarné umění před husitskými válkami doslova do tragické situace. Pro svoji bytostnou smyslnost se stalo výtvarné umění společensky nebezpečným a v okamžiku nejvyššího sebeurčení se dostalo do ostrého konfliktu s extrémními revolučními proudy.
Reformátoři se obraceli ke sluchu, nikoliv ke zraku veřejnosti. Symbolem doby se proto stala kazatelna. Tomu odpovídá i interiér Betlémské kaple (založena roku 1391), prostor od počátku koncipovaný jako shromaždiště až pro 3000 lidí, místo, které mělo sloužit k masové agitaci a k šíření progresivních teologických myšlenek v národním jazyce, v němž již nehrála stěžejní roli malířská ani sochařská výzdoba. Stěny pokrývaly manifestační nápisy Husova traktátu o šesti bludech, česky psané apoštolské krédo a desatero.
Rané husitství využívalo obrazu zřejmě pouze jako programové agitace, k tzv. audiovizuálnímu využití a k manifestaci zvolené náboženské formy. Tato progresivní politika se však pravděpodobně Týnského chrámu přímo nedotkla. Zůstal především kostelem univerzitním, prostředím intelektuálních disputací a později za Jana z Rokycan a Jiřího z Poděbrad chrámem „arcibiskupským“ a „královským“. Tomu nasvědčuje i Jakoubkův projev z roku 1417, který sice symbolicky otevřel utrakvistickou diskuzi o náboženských obrazech a úctě k nim, ale více než agitací pro laiky bylo farní shromáždění univerzitní kvestií, pronesenou v latinském jazyce.
_________________
1. srov. např. s či kult Ukřižovaného u Matěje z Janova v Regulae veteris et novi testamenti z r.1388., který v podstatě sleduje a rozvíjí teze Milíče z Kroměříže. Jedná se o dobu vzniku vrcholného díla Mistra Třeboňskéoh oltáře, Vyšebrodského Ukřižování a prvních piet krásného slohu. K tomu: Matěje z Janova, mistra pařížského, Regulae Veteris et Novi testamenti I-IV, KYBAL Vlastimil (ed.) Inšpruk1908-1913; Srov. též: Jan Vilikovský, České modlitby Milíčovy, Praha 1938; MOLNÁR Amedeo: Pohyb teologického myšlení, Přehledné dějiny dogmatu, Praha 1982, 167.
2. HAMSÍK Mojmír: Restaurátorská zpráva Trůnící Madona týnská (archiv chrámu Panny Marie před Týnem), Praha 1985, 19-21.
3. K tématu: PEČÍRKA, Jaromír: Dějepis výtvarného umění v Čechách I., Praha 1931, 123, 225; KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha1962, 110-114. HOMOLKA, Jaromír: České umění gotické, Praha 1970, 19–55., HOMOLKA, Jaromír/ CHLÍBEC, Jan/ ŠTEFLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990; MÜLLER, Theodor: Sculpture Netherlands, Germany, France and Spain 1400–1500, London 1996; BARTLOVÁ Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004, 33; BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica IV, Sborník k padesátinám Petra Čorneje, Praha-Litomyšl 2001, 111–136; BARTLOVÁ Milena: In: HORNÍČKOVÁ Kateřina / ŠRONĚK Michal (eds.) Umění české reformace (1380-1620) Praha 2010, 101; CLASEN Karel Heinz: Die Mittelalterliche Bildhauerkunst im Deutschordensland Preussen, Berlin 1939; FAJT Jiří/ROYT Jan: Několik poznámek k výstavě Mistra týnské Kalvárie,in: Umění XXXIX, 1991, 355–361; FAJT Jiří: Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430–1526), in: Průzkumy památek II, Praha 1995; HOMOLKA Jaromír: Studie k počátkům krásného slohu v Čechách, in: Acta universitatis Carolinae. Philosophica et historica, Monographia LV, Praha 1976; HOMOLKA Jaromír: Praha gotická-sochařství, in: Praha středověká, Praha 1983, 357–489; HOMOLKA Jaromír: K problematice české plastiky 1350–1450, in: Umění XI, Praha 1963, 414–448; CHLÍBEC Jan: Husitské obrazoborectví a meze jeho tolerance k výtvarnému dílu, in: Dějiny a současnost XVI, Praha 1994, 49–53.CHLÍBEC Jan: K vývoji názorů Jana Rokycany na umělecké dílo, Husitský Tábor VII, Tábor 1985, 39–58; KUTAL Albert: České gotické umění, Praha 1962, 114; KUTAL Albert: Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, díl I/1.Praha 1984, 216–383; LEGNER Anton/KOTALÍK Jiří: Parléřovské umění z Porýní, (kat.výst.),Praha 1983; LIŠKA Antonín: Česká dřevěná plastika v době vrcholné gotiky, in: Památky archeologické, skupina historická,n.ř. II,1932, 20 – 45; HOMOLKA Jaroslav/Chlíbec Jan/ŠTEFANOVÁ Milena: Mistr Týnské kalvárie (kat. výst.Ng), Praha 1998; MÜLLER Theodor: Sculpture in the Netherlands, Germany, France and Spain: 1400–1500, London 1966; PINDER Wilhelm:Die deutsche Plastik des 15.Jahrhunderts,Munchen 1924; BARTLOVÁ Milena: Pravda zvítězila, Praha 2015, 175.
MIKOVEC Ferdinand Břetislav: Starožitnosti a památky země České, Praha 1865, 65.
Srov.: BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 121nn.
TEIGE: Základy starého místopisu pražského I, 481.
TOMEK Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy, díl VIII. Praha 1891, 73; EKERT František, Posvátná místa královského hlavního města Prahy, Praha 1883, 299.
HAMMERSCHMIED Johann Florian: Prodomus gloriae Pragenae, Pragae 1723, 27.
Srov.: BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginália historica IV, Sborník k padesátinám Petra Čorneje. Praha Litomyšl 2001, 121; BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Česky sochař doby husitské, Praha 2004, 42; ZACHOVÁ, Jana/ BOUBÍN, Jaroslav: Žaloby katolíků na Mistra Jana Rokycanu. Rokycany 1997, 52.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 300.
ZAP, Karel V.: Týnský chrám, hlavní farní kostel Starého města pražského, in: Památky archeologické a místopisné I, 1854, 68-69.
Srov: KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha1962, 110-114. HOMOLKA, Jaromír: České umění gotické, Praha 1970, 19–55; ŠTEFANOVÁ-BARTLOVÁ Milena:Trůnící madona z Týnského Chrámu, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990. 54, BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica IV, Sborník k padesátinám Petra Čorneje, Praha-Litomyšl 2001, 111–136; BARTLOVÁ Milena: In: HORNÍČKOVÁ Kateřina / ŠRONĚK Michal (eds.) Umění české reformace (1380-1620) Praha 2010, 101.
KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350-1450, Praha 1962, 110-114, HOMOLKA Jaromír: in.  Praha středověká. Čtvero knih o Praze, Praha, 1983,456-467; ŠTEFANOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Trůnící madona z Týnského Chrámu, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990. 54-56. BARTLOVÁ Milena: In: CHLÍBEC Jan/ ŠTEFANOVÁ(BARTLOVÁ) Milena/HOMOLKA Jaromír: Mistr Týnské kalvárie, Praha 1990; 54-56.
LEGNER Anton/KOTALÍK Jiří: Parléřovské umění z Porýní, (kat.výst.),Praha 1983, 110.
BARTLOVÁ Milena: Pravda zvítězila, Praha 2015, 175; BARTLOVÁ MilenaTrůnící madona z týnského kostela, in. Umění české reformace: (1380-1620) Kateřina Horníčková (ed.), Praha 2011, 101. CHLÍBEC Jan: K vývoji názorů Jana Rokycany na umělecké dílo, Husitský Tábor 8, 1985, 39-58.
K tématu:Jan ROYT: Jan Očko z Vlašimi jako objednavatel uměleckých děl, Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi – jednota sacerdotia a impéria. In: BOBKOVÁ Lenka / HOLÁ Mlada (eds.) Lesk královského majestátu ve středověku. Pocta Prof. PhDr. Františku Kavkovi, CSc. K nedožitým 85. Narozeninám. Praha 2005, 159-163
K tématu: KUBÍČEK Alois: Betlémská kaple, Praha 1953,  ŠMAHEL František. Husitská revoluce. II., Kořeny české reformace. Vyd. 2., Praha 1996,  256n.
Srov: ŠMAHEL, Nahlédnutí do středověku: Mluva písma a četba obrazů, Praha 2017.
K tomu: SEDLÁČKOVÁ Kristýna: Jakoubek ze stříbra a tzv. Týnské kázání z 31. Ledna 1417. Názory předhusitskýcha husitských reformátorů na obrazy, in: Opusculla historiae atrium – sborník prací filosofické fakulty Brněnské univerzity F 48, 2004, 15; Pavel SOUKUP, Reformní kazatelství Jakoubka ze Stříbra Praha 2011, zejm. kapitola II. a III.

Reliéf Oplakávání

Do roku 1846 byl na jednom z bočních oltářů kostela Panny Marie před Týnem umístěn řezaný reliéf s Oplakáváním Krista, dnes v expozici Národního muzea. Původně polychromovaná dřevořezba v dubu dosahuje rozměrů 90 krát 85 centimetrů. Staré nátěry a barevné vrstvy odstranil Josef Hellich v roce 1846 a dřevořezbu opatřil novou polychromií.
Reliéf bývá přisuzován dílně Mistra Týnské kalvárie, je však již jejím pracím stylově i kvalitativně vzdálen. Milena Bartlová nevylučuje, že reliéf mohl být připojen k oltáři ke cti Corporis Jesu Christi at Mariae semper virginis, který byl v roce 1386 postaven in novo choro.
Dílo je datováno do 20. let 15. století. Uvádí se, že mohlo patřit k oltáři Božího těla, který byl v Týnském chrámu založen roku 1368.
______________
1. KUTAL Albert: České gotické sochařství 1350 – 1450, Praha 1962, 116; HOMOLKA: in Praha středověká 1983, s. 466, CHLÍBEC Jan: 1984, 55. ; BARTLOVÁ Milena: Oplakávání Krista z Týnského chrámu, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 57-58; BARTLOVÁ, Milena: Mistr Týnské kalvárie. Český sochař doby husitské, Praha 2004,37; FAJT Jiří/ROYT Jan: Několik poznámek k výstavě Mistra Týnské Kalvárie. Umění XXXIX, 1991 recenze 361, FAJT Jiří: Pozdně gotické řezbářství v Praze a jeho sociální pozadí (1430-1526) Průzkumy památek II, 1995, 12-15.
2. BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001,122; BARTLOVÁ Milena: Oplakávání Krista z Týnského chrámu, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 67.
3. ZAP K./MIKOVEC F.B.: Kostel Matky Boží před Týnem, in: Starožitnosti a Památky země České, díl II., Praha 1865, 66. - BARTLOVÁ Milena: Oplakávání Krista z Týnského chrámu, In: HOMOLKA Jaromír/ CHLÍBEC Jan/ ŠTEFLOVÁ (BARTLOVÁ) Milena: Mistr Týnské kalvárie, (katalog výstavy Ng) Praha 1990, 57-58.

Fotografie


Žádné fotografie