Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Týnský chrám v době Václava IV.

Autor: PhDr. Mgr. Jana Peroutková

Moderní náboženské hnutí nabývalo před sklonkem 14. století rázu silné reformní opozice. Papežské schizma otřáslo evropskou společností, v českém prostředí probíhal dlouholetý vyostřený spor krále Václava IV., kterého z počátku podporovala česká šlechta, s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Kritizovaný život kněžstva, sekta valdenských, která se šířila z jižních Čech a mísila se s pražskými bekyněmi a beghardy, vyznavači hnutí devotio moderna, reformní myšlenky univerzitních intelektuálů, národností vyhraněnost, to vše se spojilo v jeden vroucí kotel. S těmito jevy přešel duchovní, kulturní i hospodářský život v Českých zemích do nového období.

Na počátku 15. století byla Praha prosperující evropskou metropolí, která ohromovala množstvím kostelů, klášterů, velkolepým kamenným mostem i počtem obyvatel, jichž zde žilo na čtyřicet tisíc. Idylický obraz však kontrastoval s potemnělou politickou realitou. Václava IV. zbavili říšští kurfiřti v počátku nového věku titulu římského krále. Tato událost měla velký vliv na doposud rostoucí ekonomiku města. Ochably kontakty s německými oblastmi a oproti Praze rostl politický i hospodářský význam říšských měst, Norimberku, Frankfurtu aj. Hlubokou nespokojenost s vládou Václava IV. projevili především představitelé německého staroměstského patriciátu, a to podporou jeho bratra Zikmunda Lucemburského. Staroměstský purkmistr dokonce inicioval roku 1402 Václavovo zatčení, které proběhlo na Zikmundův příkaz. Odvetou jmenoval Václav v roce 1408 nové staroměstské radní, čímž na Starém Městě poprvé zřetelně převládl český živel nad německým. Purkmistrův dům (č. p. 394) nechal panovník zabavit a postoupil ho pro zřízení nové týnské školy. V této době byl také v Týnském kostele znovu ustanoven vedle německého kazatele kazatel český. Více než po třiceti letech se tak mj. navázalo na některé aspekty raně reformní církevní politiky Jana Milíče z Kroměříže.

Brzy měli Češi početní převahu i mezi majiteli staroměstských domů. Rozkol mezi německým a českým obyvatelstvem byl nejen národnostní, ale také ideový a politický. Cizí univerzitní mistři, převážně zastávající „antiviklifovské“ stanovisko, byli protivníky husitské reformy a sympatizanty politiky nového římského krále Ruprechta Falckého. Česká strana podporovala krále Václava a reformní církevní politiku. V průběhu husitských válek se Týnský kostel stal hlavní rezidencí české reformované utrakvistické církve. Sociální složení farní obce se tou dobou již radikálně proměnilo, velká část německých patricijských rodin ze země odešla, a tím zanikly i jejich majetkové závazky, které byly pro rostoucí stavbu kostela stěžejní.

V letech 1412–1413 se na krátký čas zdálo, že německá strana opět Staré Město ovládne. Král Václav, ve snaze zabránit radikalizaci reformního hnutí, dosadil do staroměstské rady několik německých konšelů, což se odrazilo v bezprostředně následujících událostech. Týnský kostel byl jedním ze tří pražských kostelů, v nichž se udělovaly odpustky vyhlášené papežem Janem XXII. Kovaná schránka na peníze za odpustky visela hned na kostelních vratech západního průčelí. Odpustkové praxe se kriticky týkala disputace univerzitního mistra Jana Husa ze 7. července 1412. Hned 10. července vystoupili proti odpustkům také tři mladí studenti, jeden u sv. Víta, druhý u sv. Jakuba a třetí, jménem Martin Krydélko, v Týnském kostele. Pobouření farníci studenty udali, ti byli zajati a z rozhodnutí staroměstských konšelů, při němž hráli hlavní roli Václavem dosazení Němci, veřejně popraveni. Stalo se tak, přestože se samotný Hus přimlouval za jejich propuštění. Když se o zatčení dozvěděl, zaplnil s dalšími mistry a mnoha studenty rynk a spolu s farníky očekával před radnicí verdikt. Přes příslib konšelů, že se studentům nic zlého nestane, byli na rynku veřejně sťati. Jan z Jičína spolu s dalšími mistry, bakaláři a studenty odnesli těla do Betlémské kaple, kde byli studenti pohřbeni jako mučedníci. Traduje se, že tak byla prolita první krev z příčiny husitství.

Nejen tímto, ale i dalším jednáním proti předákům českých měšťanů zneužívali němečtí konšelé znovunabytého postavení. Antipatie, které jejich jednání ve městě vyvolalo, přiměly krále Václava k odvolání celé městské rady. V roce 1413 tak zcela skončila majoritní vláda německých konšelů na Starém Městě pražském, na radnici byl nejprve dosazen stejný počet českých jako německých radních a od listopadu 1413 již úřadovali na Starém Městě konšelé s převahou Čechů sympatizujících s husitským revolučním programem.

Když se do Prahy donesla zpráva o upálení mistra Jana Husa v Kostnici, nastaly bouře, během nichž byli katoličtí faráři a kněží vyháněni z mnoha kostelů, kterých se zmocnila strana husitská. Jaké poměry v té době panovaly v Týnském chrámu, přesně nevíme, je ale známo, že bohoslužby sloužené v německém jazyce od této doby zcela ustaly. Brzy se objevil na scéně jako týnský farář univerzitní mistr Jakoubek ze Stříbra. V kostele byla jeho řeč zaznamenána poslední lednový den roku 1417. Jakoubkův projev v Týně symbolicky otevřel utrakvistickou diskuzi o náboženských obrazech a úctě k nim. Reformátoři poukazovali zejména na to, že starý kult uctívání obrazů již zcela přehlušil kult eucharistie. Později již Jakoubek jako duchovní rytíř plamenně bojoval „mečem slova“ proti uctívání obrazů i upadající morálce kněžstva.
Rok 1419 se zdál být přelomovým pro stranu katolickou. Z rozkazu krále Václava IV., který reagoval na sílící tlak církve, se vrátili vyhnaní katoličtí kněží do svých far a Týnský kostel byl po odchodu husitských kazatelů znovu vysvěcen. Nicméně již 16. srpna Václav zemřel, a tím se protrhla poslední hráz, která doposud zadržovala vypuknutí opravdových nepokojů. Po jeho smrti se v našich zemích nenašla již žádná autorita schopná zabránit vznikající revoluci. Od této doby byl Týnský chrám nejpřednějším kostelem strany podobojí v Českém království, a to až do roku 1621.
Nová struktura staroměstské farní obce, nyní složené převážně z českého patriciátu, podporovala církevně revoluční snahy, což je mj. zřejmé z událostí roku 1421. Toho času kázal v Týnském kostele kaplan Jakub Scholastik proti způsobům táboritů, kteří se sjeli na tzv. svatojakubskou synodu. Kritika padala především na jejich neúctu k svátostem včetně svátosti Božího těla. Táborští kněží se vzbouřili, vymohli si od staroměstských konšelů volný vstup do kostela a mistr Jakub Scholastik z Prahy raději uprchl. Velké pozdvižení pak táborští v Týně způsobili zaníceným kázáním proti pražským kněžím a nakonec i celé kněžské obci. Týnští farníci je přesto podpořili darem tří a půl kopy grošů z obecních peněz. Roku 1425 se v kostele konala synoda strany podobojí za účasti kněží z celého království a o dvě léta později byl na týnskou faru neoficiálně dosazen další univerzitní mistr, skvělý řečník Jan Rokycana. V té době (1429) měli patronátní právo nad kostelem Jan Dubec z Dubé z rodu Velfoviců a jeho syn Matěj.

Rokycana získal titul bakaláře svobodných umění v roce 1415 a roku 1418 byl již jako přední husitský teolog pozván k závěrečným jednáním kostnického koncilu. V roce 1430 dosáhl titulu mistra a o pět let později se stal coby hlava pražských husitů rektorem pražské univerzity. Jako nejbližšího žáka a stoupence Jakoubka ze Stříbra jej roku 1432 zvolil husitský sněm za správce husitského duchovenstva a roku 1435 české stavy za pražského arcibiskupa, bez ohledu na to, že papež tuto volbu nikdy nepotvrdil. Týnský kostel se tak stal vážným konkurentem katolické katedrály sv. Víta a zaujal nejpřednější místo mezi českými kostely. Z této doby s největší pravděpodobností pochází i jeho, po staletí vžité, pojmenování „chrám“.

Dne 7. září 1431 se v Praze slavilo vítězství v bitvě u Domažlic a před Týnským chrámem byly vyvěšeny korouhve, válečná kořist nad německými křižáckými vojsky. Po porážce Němců u Domažlic předčítal v prosinci toho roku Jan Rokycana v Týnském chrámě list s pozváním na probíhající basilejský koncil, a to tak pohnutě, že prý mnozí z přítomných farníků nahlas plakali dojetím a radostí. Týnská fara se pak po dobu trvání basilejského koncilu stala půdou k dojednávání pravidel pro českou stranu podobojí.

V této revoluční době zřejmě neprobíhaly žádné významné stavební práce a Týnský chrám zůstával nedokončen. Následné období vlády císaře Zikmunda Lucemburského trvalo jen velmi krátce. V roce 1421 byl Zikmund na sněmu v Čáslavi jako český král odmítnut, šlechta ho uznala pouze na Moravě, ve Slezsku a Lužici. Jako všeobecně uznaný český král vjel stárnoucí Lucemburk do Prahy až po sedmnácti letech 23. srpna 1436, přičemž počátkem prosince 1437 během cesty do Uher zemřel ve Znojmě, vládl tedy jen něco málo přes jeden rok. Přesto to byl rok velmi pohnutý a císařova osobnost se stačila výrazně zapsat do historie Týnského chrámu. Právě do hlavní kališnické svatyně mířily jeho první kroky po příjezdu do Prahy. Doprovázel ho okázalý průvod šlechticů a basilejských legátů a slavnostně jej vítal zvolený arcibiskup Jan Rokycana. V Týně byl vyhlášen mír pro celou zemi a následně se Zikmund odebral se svým doprovodem do blízkého Králova dvora.

Brzy ale nastaly vážné problémy mezi Rokycanou a členy Zikmundova doprovodu z řad basilejských legátů, kteří shledali na Rokycanově službě některé odchylky od katolických obřadů. Roku 1437 císař potvrdil svůj odmítavý postoj k Rokycanovi, když mu odebral týnskou faru a sám dosadil k Týnskému chrámu nového faráře, příslušníka umírněné univerzitní strany, rektora pražského vysokého učení, mistra Jana Papúška ze Soběslavi.
Na místo administrátora pražského arcibiskupství byl dosazen Mistr Křištan z Pardubic. Krátce nato se Rokycana kvůli své bezpečnosti uchýlil nejprve na kunratický hrad a dále do posledního města revoluce, Hradce Králové, kde po 11 let řídil utrakvistickou církev ve východních Čechách. V Hradci pobýval se svými stoupenci také poslední husitský hejtman Jan Roháč z Dubé, který vedl odboj proti králi Zikmundovi. Po krátkém obléhání zajala počátkem září 1437 císařská družina s panskou jednotou Roháče i s jeho stoupenci na hradě Sión u Kutné Hory.

Přímý pramen, který by doložil pokračující stavební činnost na Týnském chrámu v době krátké vlády Zikmunda Lucemburského, chybí. Uvádí se ale, že císař Zikmund za svého pobytu v blízkém Králově dvoře Týnský chrám navštěvoval, obdaroval jej novým reprezentativním liturgickým náčiním a zřídil v něm nadaci pro hudebníky. Hájek pak ve své kronice popisuje událost, při níž dříví, které nechala městská rada svést na rynk před kostel na dokončení krovů Týnského chrámu, dostalo nečekaně nové určení. Počátkem roku 1437 bylo údajně z příkazu císaře Zikmunda odvezeno za brány města, kde z něj vyrostlo spektakulární popraviště o třech patrech. Na něm ukončil svůj život 9. září právě zajatý Jan Roháč z Dubé i na padesát členů jeho družiny. Ještě toho roku zemřel i Zikmund Lucemburský a zdi Týnského chrámu bez krovů rozechvívaly zádušní mše sloužené Janem Papúškem. Zikmundova příliš krátká vláda tak nedokázala přinést kýžené výsledky při utlumení husitské revoluce.
____________________________

POZNÁMKY

K tématu: ČORNEJ Petr: Lesk a stíny říšské metropole, in: Praha Husova a husitská: 1415-2015 (ed.) Petr ČORNEJ a kol., Praha 2015, 11-17.
TEIGE Josef: Základy starého místopisu pražského, oddíl I. Staré město pražské, díl I., Praha 1910, 427.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 295; ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 9. - k tématu též. BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 119.
K tématu ČORNEJ Petr: Praha, Hlava Království, In. Husitské století, CERMANOVÁ Pavlína / NOVOTNÝ Robert / SOUKUP Pavel (eds.), Praha 2014, 109-118.
K tématu: TOMEK Václav Vladivoj: Mapy staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419, Praha 1892; ČORNEJ Petr: In: Dějiny prahy I.,(aut. kolektiv) Praha-Litomyšl, 1997, s. 256-263; ČORNEJ, Petr, Velké dějiny zemí Koruny české V, 1402–1437, Praha 2001; BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 119.
ZAP K./MIKOVEC F.B.: Kostel Matky Boží před Týnem, in: Starožitnosti a Památky země České, díl II., Praha 1865, 98.
K tématu: NOVOTNÝ Václav: M. Jan Hus. Život a učeníváclav, díl I., Život, sv. 2, 116nn.
ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 10.
ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 10; MEZNÍK Jaroslav: Praha před husitskou revolucí, praha 1990, 162-174; ČORENJ Petr, Praha, Hlava Království, IN. Husitské století 109-118.
ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 11.
K tématu nejnověji: SOUKUP Pavel: Reformní kazatelství a Jakoubek ze Stříbra; dále: TOMEK Václav Vladivoj: Děje Univerzity Pražské I., Praha 1849, 244, ZAP..
K tématu: Kristýna SEDLÁČKOVÁ, Jakoubek ze stříbra a tzv. Týnské kázání z 31. Ledna 1417. Názory předhusitskýcha husitských reformátorů na obrazy, in:Opusculla historiae atrium – sborník prací filosofické fakulty Brněnské univerzity F 48, 2004 7-43. Nejnověji Pavel SOUKUP, Reformní kazatelství Jakoubka ze Stříbra Praha 2011, zejm. kapitola II. a III; MAREK Jindřich: Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích Studie o Jakoubkově postile z let 1413–1414, disertační práce, nepublokováno Brno 2010, zejm pozn. 25 - kolofon rukopisu. IV G 14, fol. 262v: „Factum est hoc opus et hec questio per magistrum Iacubellum in Praga in ecclesia ante Letam curiam anno domini MoCCCCoXVII die dominico ante Purificacionem Marie etc.“; P. SPUNAR, Repertorium I, č. 639, s. 236–237.
PALACKÝ Dějiny národa českého III. D. I: Č. 246.
Srov. ČORNEJ Petr: Velké dějiny zemí Koruny české, V,1402-1437, Praha 2001, 197.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 294
TOMEK, k tématu též.: MAREK Jindřich: Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích Studie o Jakoubkově postile z let 1413–1414, disertační práce, nepublikováno Brno 2010, 84.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 296; KROFTA Kamil: Mistr Jan Rokycana, Rokycany 1911.; BOUBÍN Jaroslav/ ZACHOVÁ Jana: Žaloby katolíků na M. Jana z Rokycan, Rokycany 1997; BARTOŠ František Michálek: Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna, Praha, 1928; HEYMANN Frederick G.: “John Rokycana, Church Reformer between Hus and Luther,” Church History, 28 (1959): 240-280; ČORNEJ Petr: Světla a stíny husitství: Události – osobnosti – texty – tradice, Praha 2011, 192-195; ČORNEJ Pertr / BARTLOVÁ Milena:Velké dějiny zemí koruny české, svazek VI., 1437-1526, Praha – Litomyšl 2007; K tématu BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 119; ŠIMEK František (ed.), Postilla Jana Rokycany I-II, Praha 1928-1929.
TOMEK Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy Tomek, díl IV Praha 1899, 415; BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 119.
K tématu: ŠIMEK František: Učení M. Jana Rokycany, Praha 1928; BARTOŠ František Michálek: Světci a kacíři. Praha, 1949. 196–223; ibidem: Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna, Praha, 1928, BOUBÍN Jaroslav: Žaloby katolíků na Mistra Jana z Rokycan. Rokycany, 1997; CIRONIS Petros (ed.): Život a dílo Mistra Jana z Rokycan, Rokycany, 1997.
K tomu: Kamil KROFTA, K. Duchovní odkaz husitství, Praha 1946, s. 184.
TOMEK Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy Tomek, díl IV Praha, 1899, 585.
K tématu: ČORNEJ Petr: Zikmundův boj o otcovu korunu, In: Lucemburkové, česká koruna uprostřed Evropy, Praha 2012, 732-746; ČECHURA Jaroslav: Lucemburkové, Praha 2012.
ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 99; EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 296.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 296; ZAP K./MIKOVEC F. B.: Kostel Matky Boží před Týnem, in: Starožitnosti a Památky země České, díl II., Praha 1865, 99; ZAP K. V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 13. - Srov.: BARTLOVÁ Milena: Chrám Matky Boží před Týnem v 15. století, in: Marginalia historica, Sborník Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Praha 2001, 119; BARTLOVÁ Milena: Na paměť svatých předků, husitské a vizuální umění, In. Husitské století, CERMANOVÁ Pavlína / NOVOTNÝ Robert / SOUKUP Pavel (eds.), Praha 2014, 469; Základy starého místopisu pražského, oddíl I. Staré město pražské, díl I., Praha 1910, 477.
K tématu: ŠIMEK František: Učení M. Jana Rokycany, Praha 1928 - BARTOŠ František Michálek: Světci a kacíři; Praha, 1949; 196–223; BOUBÍN Jaroslav: Žaloby katolíků na Mistra Jana z Rokycan. Rokycany, 1997, CIRONIS Petros (ed.): Život a dílo Mistra Jana z Rokycan, Rokycany, 1997.
K tématu: ČORNEJ Petr / ZILYNSKYJ Bohdan: Jan Roháč z Dubé a Praha (Konec Jana Roháče – pověst a skutečnost), In: Pražský sborník historický XXI; 1988; ČORNEJ Petr, Jan Roháč z Dubé, In: Husitské století, CERMANOVÁ Pavlína / NOVOTNÝ Robert / SOUKUP Pavel (eds.), Praha 2014, 51.
EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 296. K tématu: ČECHURA Jroslav: Sión a Kunětická Hora: hrady husitské revoluce?,  in: Husitský Tábor 5, 1982, 153-164.
HAMMERSCHMIED Johann Flrian: Prodomus Gloriae Pragenae, Praha 1726, 27; EKERT František: Posvátná místa král. hl. města Prahy, Praha 1883, 296. ZAP K./MIKOVEC F.B.: Kostel Matky Boží před Týnem, in: Starožitnosti a Památky země České, díl II., Praha 1865, 99.
ZAP K.V.: Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém Městě pražském, Praha 1985, 296.

Fotografie


Žádné fotografie