Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


Kulturní vztahy mezi jižním Tyrolskem a Českými zeměmi - malířství krásného slohu

Autor: neuveden

Jižní Tyrolsko, ačkoliv nikdy nenáleželo do svazku Zemí Koruny české, ocitlo se na konci 14. a počátkem 15. století v blízkém politicko-církevním propojení se střední Evropou, zejména lucemburským a habsburským dvorem. Tato situace se velmi silně odráží i v dobovém místním umění, reflektujícím krásný sloh. K provázání obou oblastí došlo díky vícero historickým okolnostem. Roku 1363 přešlo Tyrolské hrabství pod zprávu Habsburské dynastie, jejíž vídeňský dvůr sám silně reagoval na dvorské umění pražské. Dalšími činiteli v šíření krásného slohu byli pravděpodobně biskupové-knížata v Tridentu a v Brixenu, propojení jak s pražským dvorem, tak s dvorem vídeňským (Jiří z Lichtenštejna, Lamprecht von Brunn, Fridrich von Erdingen). Mimo to sehráli důležitou úlohu obchodní cesty procházející přes Brenner, Brixen, Bolzano i Trident, které propojovaly Záalpí s Italskými signoriemi a Benátskou republikou a po nichž se vydávali za zkušenostmi i umělci podstupující tzv. vandrovní cesty.

V architektuře a sochařství můžeme vysvětlit přítomnost krásnoslohých novinek působením parléřovské huti, která stojí za realizací závěru bolzanského dómu, provedeného podle vzoru Gmündského kostela sv. Kříže. Krásnoslohé sochařství je v oblasti zastoupeno vícero příklady. Z krásných madon je dochována trůnící Madona nad portálem klášterního kostela v Marienberku, která je blízkou příbuznou Madony Krumlovské (zejména provedení fysiognomických rysů, vlasů). Nutno je zmínit také velké množství krásnoslohých piet. Nejstarší je patrně Pieta z Brunecku, následuje Pieta z Lienzu či z Rifiana. V tomto případě se jedná často o importy ze Salzburku.

Také malířství této oblasti reaguje silně na krásnoslohé vzory. V několika případech je nutno počítat s přítomností přímo v Čechách školených umělců. Umělcem, který prošel téměř jistě českým školením je mistr Václav. Prvním jistým bodem v malířově životopise je jeho příjezd do Tridentu nejpozději roku 1397, kde se také trvaleji usadil. Jak napovídají prameny, pracoval ve službách biskupa knížete Jiřího z Lichteštejna (1390-1419) a se vší pravděpodobností pracoval také v jeho dvorské dílně.

V rozmezí let 1397-1407 se mistr Václav podílel na dvou dochovaných cyklech nástěnných maleb. Prvním z nich je výzdoba kostela sv. Karla v Pergine, kde se nacházejí výjevy Sacra Conversatione, Utišení bouře a dva výjevy ze života sv. Kateřiny. [1, 2] Na malbách je patrná znalost tvorby Mistra Theodorika, která se odráží zejména v robustnosti postav, ale i v jemné modelaci inkarnátů.

Druhým dílem, provedeným s největší pravděpodobností dílnou, v níž pracoval i mistr Václav, je cyklus Měsíců v Orlí věži biskupského hradu Buonconsiglio v Tridentu. Tyto malby, vytvořené pro biskupa Jiřího z Lichtenštejna, jsou datovatelné nedlouho před rok 1407. Výzdoba pokrývá čtyři stěny neveliké místnosti a je dokonalou syntézou nejprogresivnějších tendencí soudobého evropského malířství. Nejsilnější komponentou i zde zůstává české školení, avšak od maleb v Pergine se dílo poměrně výrazně odlišuje. V případě tridentských maleb nalezneme styčné body zejména s českou knižní malbou, patrné ve způsobu komponování krajiny, pomocí diagonálních pásem, ohraničených detailně modelovanými skalisky, s čímž se v hojné míře zejména ve 2. a 3. dílu Bible Václava IV. Stejně tak postavy venkovanů i jednotlivé architektonické celky odrážejí toto poučení. Druhým velmi silným zdrojem ponaučení byla pro malíře lombardsko-veronská škola, přesněji vídeňský exemplář rukopisu Tacuinum Sanitatis, který byl v této době vlastnictvím zmiňovaného biskupa.

Roku 1407 byl biskup Liechtenstein vyhnán z Tridentu a rozpadla se pravděpodobně i dvorská dílna. Václav se tehdy patrně vydal hledat zakázky do Merana, sídelního města Tyrolských hrabat. Přímo v tomto městě nalezneme scénu Zjevení sv. Kříže Janu z Mathy a Felixovi z Valois, umístěnou v podjezdu věže zdejšího farního kostela. [3] Tento výjev, odehrávající se v otevřené krajině hustého lesního porostu, reflektuje velmi silně umělcův podíl na malbách v Orlí věži. Následují malby na vnější straně chóru farního kostela v Termenu, kde je ve fragmentárním stavu dochováno Ukřižování se třemi kříži a sv. Kryštof s malým Ježíšem na ramenou.

Posledním dochovaným cyklem je výzdoba hřbitovní kaple obce Rifiano. [4, 5] Zdejší malby jsou signované Mistrem Václavem a datované k roku 1415 v nápisové pásce. Na malbách je patrný posun v umělcově projevu, zejména zalidněním kompozic, proměnou draperie, odrážející znalost soudobých vzorníků typu Brunšvického skicáře a především reflektováním soudobé místní malby, projevující se začleněním výjevů z legendy sv. Kříže do kompozice tribunové architektury inspirované Altichierem.

Velmi důležitou realizací počátku 15. století je malířská výzdoba křížové chodby Brixenského dómu a ambitu kláštera Novacella u Brixenu. Za těmito malbami stojí větší množství dílen, zichž nejvýznamnější je dílna malířů z Brunecku, v rámci níž působil i zdaleka nejtalentovanější malíř celého Jižního Tyrolska této doby, autor IV. pole brixenské křížové chodby, tedy prameně doložený Hans (či Erasmus) z Bruneka. [6, 7] Tzv. Brixenská škola se začala formálně vytvářet na počátku 15. století a čerpá jak z děl čistě severských, tak ze severoitalských malířských škol (zejména Altichierových děl). V případě vůdčí dílny je doložitelná recepce české malby 60.-80. let a tvorby mistra Třeboňského oltáře, nikoliv vrcholná tvorba krásného slohu. Malby některých severních polí brixenské křížové chodby (X., XI., XII.) [8] jsou prací mírně odlišného charakteru a reagují silně na theodorikovskou malbu, jež byla také východiskem rakouských krásnoslohých škol. Tato theodorikovská malba je v oblasti zastoupena také nejstarším bohemikálním dílem v oblasti, tedy oltářem z hradu Tyrol, pravděpodobně importem z Vídně, jež je snad dílem v Čechách školeného umělce.

Středoevropská varianta Krásného slohu proudila ale do jižních Tyrol více směry. Jedním ze zdrojů je přítomnost umělců vandrovních, kteří prošli pravděpodobně přímo českým, rakouským či německým školením. Zejména kolem roku 1410 se v oblasti vyskytuje větší množství malířů středoevropského původu, kteří do oblasti přinášejí vrchoně-krásnoslohé motivy samostatně pojatých postav zahalených v bohaté draperii skládané do mís a kaskád.

Středoevropského původu je jistě autor Klanění třech králů ze XIII. pole brixenské křížové chodby. [9] Tento malíř se pravděpodobně zaměřoval původně zejména na deskovou malbu, jak naznačuje jeho plošné pojetí prostoru či zacházení s postavami, které jsou pojednány samostatně bez kompozičního propojení. Tento malíř je patrně také autorem dvou dochovaných deskových obrazů – Madony z městského muzea v Bozanu a Bolestného Krista z Freisingu. [10] V tomto případě je doložitelné užívání vzorníků českého původu a reflexe obou základních typů milostných mariánských obrazů.

České školení lze předpokládat také u tzv. mistra z Dreikirchen, zároveň autora výjevu Klaněním třech králů z Freisingu, jehož druhou stranu s námětem Bolestného Krista provedl patrně výše zmiňovaný mistr, autor 13. pole v Brixenu. [11]
Malířem čistě záalpského školení je autor výzdoby apsidy v kostele sv. Heleny v Deutschnofen, jenž je s velkou pravděpodobností totožný s autorem desky s Bolestným Kristem z Hallu u Innsbrucku. [12] Tento malíř byl snad přítomen přímo v Čechách, a to ještě během prvního desetiletí 15. století, což dokládá blízkost stylové vrstvy Ambraského vzorníku, Roudnického triptychu.

Dalším malířem jistě severského původu, je autor diptychu z hradu Chur. Tento malíř pravděpodobně znal českou malbu z let svého tamějšího školení v 90. letech. Ačkoliv snad nezůstal trvale v oblasti, kompozice jeho pašijového cyklu jsou zopakovány v dílech místních umělců, představitelů tzv. bolzanské školy (Durnholz).

V rámci bolzanské školy počátku 15. století působilo velké množství umělců nepříliš velikého významu, kteří vytvořili vlastní formální mluvu, jež z krásného slohu přebírá pouze skladbu draperie a kompoziční řešení zejména pašijových výjevů. [13] Takovýmito umělci jsou malíři působící v Durnholz/Valdurna, Söll/Sella, Kampill/Campoglio, v kostele sv. Jana ve Völser Aicha ve sv. Kateřině ve Völser Aicha.

Kromě česky a rakousky školeních umělců ale přinášeli krásný sloh do oblasti i umělci jihoněmeckého původu. Takovýmto malířem je i jeden z představitelů bolzanské školy, Hans Stotzinger původem ze Švábského Ulmu, autor části výzdoby farního kostela v Terlanu.

Dalším zdrojem jihotyrolského krásnoslohého malířství je jistě malba salzburska/starobavorska. Deskový obraz Ukřižování z Novacella u Brixenu je se vší pravděpodobností importem právě z této oblasti.
_______________________________

LITERATURA

Andergassen 2002b – Leo Andergassen: Le componenti internazionali del gotico tirolese, in: Castelnuovo/De Grammatica 2002, 367-382.
Andergassen 2010 - Leo Andergassen: Il duomo di Bressanone. Storia, Ambiente, Arte. Lana 2010.
Atz 1909 – Karl Atz: Kunstgeschichte von Tirol und Vorarlberg. Innsbruck 1909.
Braune 1906 - Heinz Braune: Die Kirchliche Wandmalerei Bozens um 1400, in: Zeitschrift des Ferdinandeums, vol. 50. Innsbruck 1906, 1-114.
Buran 2006 — Dušan Buran: Die ausmalung der Friedhofskapelle in Riffian. Meister Wenzel, Südtirol und Böhmische kunst um 1400, in: umění LIV. Praha 2006, 298–
Castelnuovo/De Grammatica – Enrico Castelnuovo / Francesca de Grammatica: Il Gotico nelle Alpi 1350-1450. Trento 2002.
Kunst in Tirol 2007– Kunst in Tirol, Bd. 1, Lukas Madersbacher / Paul Naredi-Reiner (ed.). Bozen 2007.
Le vie del Gotico 2002 — Le vie del Gotico. Trentino fra Trecento e Quattrocento, Ezio Chini / Laura Dal Prà ( ed.). Trento 2002.
Meluzínová 2017 – Romana Meluzínová: Krásný sloh a Jižní Tyroly, Praha 2017.
Morassi 1935 – Antonio Morassi: Storia della pittura nella Venezia Tridentina. Roma 1935.
Rasmo 1971a – Nicolo Rasmo: Affreschi dell Trentino e dell´Alto Adige. Trento 1971.
Rasmo 1973 – Nicolo Rasmo: Pitture murali i n Alto Adige. Bolzano 1973.
Stange 1960 – Alfred Stange: Deutsche Malerei der Gotik, Bd. X. Salzburg, Bayern und Tirol in der Zeit von 1400 bis 1500. Berlin 1960.
Weingartner 1948 – Josef Weingartner: Gotische Wandmalerei in Südtirol. Wien 1948.

Fotografie


Žádné fotografie