Přihlásit se
Český a římský král Václav IV.
doba, duchovní proudy a umění v předhusitských Čechách v evropském kontextu

Historie


K dataci a emblematice Bible Václava IV.

Autor: PhDr. Jana Hana Hlaváčková

Badatelé poměrně často uvádějí, že umělecká a zejména malířská díla, vznikající na území Anglie v období vlády Richarda II. a jeho manželky Anny Lucemburské, byla více či méně ovlivněna českým malířstvím jako důsledek Richardova sňatku s Annou, dcerou římského císaře a českého krále Karla IV. (1316–78) a sestrou krále Václava IV. (1361–1419), ke kterému došlo v roce 1382.1 Zdroj tohoto vlivu byl spatřován v rukopisech a někdy i obrazech na cestovních oltářích, které si Anna přivezla s sebou do Londýna. Amanda Simpsonová nicméně tuto teorii zcela odmítá2 a Lucy F. Sandlerová3 poukazuje na skutečnost, že iluminace v rukopisech české provenience měly na anglickou malbu pravděpodobně jen malý dopad. Vznik dvou případů, které vykazují největší podobnost ve vztahu k anglickým pracím, totiž rytířský epos známý pod názvem Willehalm a bible Václava IV.4, je kladen do období po příjezdu královny Anny do Anglie v roce 1382, čímž je prakticky vyloučena jakákoli možnost českého vlivu.
V této souvislosti je třeba zvážit, zda datace těchto rukopisů není ve skutečnosti chybná a proč a na základě čeho byla díla takto datována. Osobně soudím, že práce na bibli Václava IV. začaly o deset let dříve, než se dosud předpokládalo, tedy na konci 70. nebo počátku 80. let 14. století, rozhodně však před rokem 1382, kdy Anna odjíždí do Anglie5.
Datování rukopisu Willehalm, zhotoveného pro Václava IV., do roku 1387 je vyjádřeno v závěrečných slovech rukopisu, tzv. explicitu: ‚Anno Domini millesimo trecentesimo octoagesimo septimo finitus et completus liber iste videlicet marchio Wilhelmus. Illustrissimo principi et domino domino [sic] Wenceslao Romanorum regi semper augusto et Boemie regi, domino suo generosissimo‘. Protože vznik Václavovy bible byl datován do doby po jeho druhém sňatku v roce 1389, epos Willehalm bývá obecně považován za nejstarší ze skupiny Václavových rukopisů. Jak dále ukážeme, taková datace s sebou přináší jisté problémy.
Německy psaná Václavova bible není ani dokončena, ani explicitně datována6. Ve svém prologu se výslovně zmiňuje o Václavovi a jeho královně a oba jsou zde vyobrazeni jako donátoři. Mělo se za to, že tuto královnu lze ztotožňovat s druhou Václavovou manželkou Žofií Bavorskou. Předpoklad vycházel z interpretace písmene ‚E‘ jako monogramu Václavovy manželky, jak to uvádí Julius von Schlosser7. Tato iniciála se často objevuje vedle písmene ‚W‘ na okrajích rukopisu. Považuji von Schlosserovu interpretaci významu i datace skvostných a enigmatických drolerií Václavovy bible za pouze jednu z více možných vrstev. Jiný, širší význam si dovolím naznačit na základě heraldického rozboru zde prezentovaných erbů.
Na třech foliích bible (f. 2v; f. 99, a násl. f. 177 prvního svazku) se vedle štítů s heraldickými figurami českého lva a říšské orlice, které se v textu vyskytují poměrně hojně, nacházely také štíty, které byly následně zatřeny bělobou; s velkou pravděpodobností se jednalo o štíty s erby Václavovy ženy. Není však důvod, proč by tyto štíty měly být odstraňovány a jediné vysvětlení, které se nabízí, je, že šlo o erby příslušející Václavově první ženě, Johaně Bavorské, která zemřela r. 1386. Je tedy pravděpodobné, že první svazek Václavovy bible byl dokončen ještě před tímto datem. Jediné erby, které se objevují v dalších svazcích, nesou českého lva a říšskou orlici. Štít na listu 2v není bělobou zcela překryt a je zřejmé, že byl totožný se štítem nesoucím modrobílé routy, který doplňuje Johaninu bustu v triforiu pražské svatovítské katedrály. Identifikaci královny trůnící po boku svého královského manžela, jak je zachycena v prologu k bibli, jako Johany Bavorské nahrává navíc i podpůrný historický důkaz: erby s českým lvem a říšským orlem, kterými je trůnící pár doplněn (obr. 133), mohly náležet jedině Václavovi a Johaně, která byla korunována českou královnou v roce 1370 (dva měsíce po sňatku s Václavem) a římskou královnou společně se svým manželem v roce 1376. Naproti tomu Václavova druhá žena Žofie byla korunována českou královnou teprve s odstupem jedenácti let od sňatku, v roce 1400 (tedy příliš pozdě na to, aby se tato korunovace nějak odrazila v rukopisu bible). Je také známo, že ačkoli Václav v té době pobýval v Praze, korunovace své druhé manželky se nezúčastnil8. Kromě toho Žofie nebyla nikdy korunována římskou královnou. Dle mého soudu je tedy královnou, která je zmíněna a zobrazena v prologu bible, právě Johana Bavorská, z čehož vyplývá, že práce na bibli začaly ještě za jejího života a snad pokračovaly i po její smrti v roce 1386. Je pochopitelné, že v přechodném období po její smrti byly učiněny přípravy na nahrazení jejích erbů štíty se znaky Václavovy následující manželky. Johaniny erby byly pravděpodobně zaběleny v době mezi její smrtí a Václavovým druhým sňatkem, zřejmě ještě před tím, než byla známa erbovní znamení jeho nové manželky. Osobní erb Žofie Bavorské není znám, nicméně vzhledem k tomu, že byla Johaninou neteří, je možné, že její rodový erb byl shodný s Johaniným.
Václavova bible nebyla nikdy dokončena, pravděpodobně také z důvodu nepříznivé politické situace, která provázela jeho nepokojné vládnutí9, a tak ačkoli byla Žofie Václavovou ženou po dlouhých dvacet let, nebyla její erbovní znamení nikdy do foliantu doplněna. Je také třeba připomenout, že navzdory rozšířenému přesvědčení nebyla Žofiina pozice na pražském dvoře nijak ideální. To ostatně naznačuje i prodlení mezi sňatkem a její korunovací a také skutečnost, že její busta se nikdy nedočkala umístění mezi ostatními v triforiu svatovítské katedrály, v době jejího sňatku stále nedokončené10.
Přijetí časnější datace vzniku Václavovy bible je výsostně důležité také pro správnost interpretace drolerií na okrajích jejích listů. Prvním místem, na němž se všechny emblémy vyskytují pohromadě, je začátek 1. knihy Mojžíšovy (Genesis) (f. 2v,) . Medailonky s výjevy Stvoření v iniciále I (-n anegenge schepfte got...) jsou obklopeny obrazy apoštolů a proroků a stylizovaným akantem s květy a zlatými plody.
Tyto motivy jsou samozřejmě typické nejen pro tento rukopis. Odkazují pravděpodobně na citát z Alana z Lille (Alanus ab Insulis), v němž autor píše o ‚listech historie, květech alegorie a plodech tropologie’11. Kromě erbů se zde vyskytuje ještě několik dalších symbolů, vztahujících se převážně k Václavovi. Objevují se opakovaně, nikoli jen ve Václavově bibli, ale i v dalších rukopisech z Václavovy skupiny: dvořané a lazebnice, džbery a svazky olistěných ratolestí, ledňáčci a věníky (obr. 135), točenice většinou v modrých a bílých barvách. Místy se objevují postavy divých mužů, obvykle v roli štítonošů podpírajících jak erby s českým lvem, tak s říšskou orlicí. Klíčem k pochopení těchto symbolů je ledňáček, v antické mytologii známý pod jménem Alkión, jehož význam interpretoval von Schlosser na základě Ovidia jako symbol manželské věrnosti.
Nicméně ve vztahu ke Stvoření světa může Alkión nést ještě také jinou symboliku: v komentářích k Hexameronu (šesti dnům Stvoření), počínaje sv. Ambrožem přes Isidora ze Sevilly, Hrabana Maura a mnohé další12 až po J. A. Komenského v Orbis Pictus13, je ledňáček vyzdvihován jako jeden z prvních živočichů, které Hospodin stvořil; navíc je, vzhledem k tomu, že své mladé vyvádí v době sněhových bouří a kruté zimy, považován za symbol plodivé síly. Další symboly na okrajích rukopisu odkazují rovněž na fenomén plodnosti: lazebnice představující Venuši (spíše však Venuši – Matku /Venus Genetrix/ než Venuši – bohyni lásky); právě tak symbolizují plodnost a úrodnost i svazky olistěných ratolestí. Plodnost je však pouze jedním z mnoha fenoménů zakódovaných v ilustracích na okraji listů14. Také další se vztahují k Hexameronu a ke komentářům k němu. Můžeme si povšimnout také závoje „točenice“, který von Schlosser označuje jako 'Liebesknoten', tedy ‚uzel lásky‘. Toto označení však vyzdvihuje pouze jeden úzce osobní aspekt mnohem širšího významu: jedná se o závoj, velum, stočený a svázaný tak, že jeho konce od uzlu volně splývají.
Z liturgického hlediska má velum velmi jasnou konotaci: symbolizuje nebesa (cælum), viditelnou oblohu (firmamentum), ale také celistvost neviditelného vesmíru (universum). To se projevuje neobyčejně silně v iluminacích drobné modlitební knížky, sepsané a iluminované kolem roku 1300 ve Flandrech nebo v Porýní, známé podle někdejšího majitele jako Rothschildův žaltář. (New Haven, Yale University, Beinecke Rare Book and Manuscript Library MS 404); v ní na listech 40, 77, 83, 84, 86 a 92 takové velum umístěno nad Nejsvětější Trojicí i na dalších iluminacích15. Širší výklad významu ledňáčka jako jedné z prvních stvořených bytostí může být, že reprezentuje všechna oduševnělá stvoření, tedy bytosti.
Stejným způsobem můžeme interpretovat velké, samostatně stojící iniciály – monogramy ‚W‘ a ‚E‘, které obvykle doprovázejí postavy dvořana (obr. 137) a lazebnice (obr. 136, 138). Písmeno ‚W‘ bývá obvykle jednoduše a zřejmě správně interpretováno jako iniciála Václavova jména (lat. Wenceslaus). Obtíže, které představuje iniciála ‚E‘, vyřešil von Schlosser s pomocí obecně přijímané, avšak poměrně komplikované konstrukce, která považuje jména Sophia (Žofie) a Euphemia za synonymická. Tato podoba královnina jména se však kromě Václavovy bible nevyskytuje v žádných jiných písemnostech. Von Schlosser se pokoušel najít podporu dvojznačnosti monogramu ‚E‘ v dochované verzi Žofiina jména ‚Ofka‘; nicméně podle mého soudu je tato forma spíše českou zdrobnělinou jména Sophia (Žofie – Žofka – Ofka). Forma Ofka nebyla v Čechách té doby neznámá, a jistá Ofka je uváděna i v anglických záznamech vyjmenovávajících členy a členky družiny královny Anny16– a tato dvorní dáma se jen stěží mohla jmenovat Euphemia. Kromě toho slovo Euphemia není se slovem Sophia plně synonymické. Monogram ‚E‘ se vyskytuje už ve Václavově rukopisu Willehalm, který byl dokončen dva roky před jeho sňatkem s Žofií. Tuto skutečnost nelze vysvětlit, aniž bychom připustili, že tento monogram ‚E‘ byl do rukopisu doplněn o deset let později; to je ovšem velmi nepravděpodobné, protože zde je ‚E‘ integrální součástí mnoha ornamentálních vzorů a objevuje se dokonce na titulní straně. Součástí písmen ‚W‘ a ‚E‘ jsou postavy dvořana (obr. 137) a lazebnice (obr. 136) v pozicích, jako kdyby stáli na pranýři (a von Schlosser pochopitelně mluví o ‚pranýři lásky‘). Pokud by ‚W‘ znamenalo Václav (Wenceslaus) a ‚E‘ Žofie (Sophia), jak von Schlosser tvrdí, měl by být král ‚zajat‘ v písmeni ‚E‘ a královna ve ‚W‘. Ve skutečnosti jsou ovšem oba panovníci obsaženi v obou písmenech. To naznačuje, že obě písmena mají ještě nějaký jiný, širší význam, a že představují nějaký jiný významný duální koncept. Může se zde jednat o možnost konceptu ‚Světa a Země‘, ve staroněmecké podobě ‚Werld und Erde‘, který se objevuje na několika místech v prologu bible. Tuto možnost podporuje skutečnost, že stejný monogram ‚W‘ se objevuje na císařské pečeti Karla IV. pod Karlovou podnožkou (subpedaneum). Císařovi slouží ‚W‘ (Werld, Svět) jako podnožka, podobně jako na zobrazeních trůnícího nebo ukřižovaného Krista, jehož subpedaneum na raně středověkých slonovinových řezbách nese označení ‚Terra‘. Podobně můžeme písmeno ‚W‘ několikrát najít ve spojení s císařem Ludvíkem Bavorským ve formě incipitu ‚W-ir Ludwick‘, například na titulní straně kodexu Oberbayerisches Landrecht Ludwigs, datovaného 1346, nyní uloženého ve vídeňské Osterreichische Nationalbibliothek, Cod. 2786. V tomto použití má uvedená iniciála velmi pozoruhodnou podobu: Ludvík je tu zobrazen trůnící v obrovském písmeni ‚W‘, které tvoří zároveň podnožku trůnu17. Někdy se ve vyobrazení pod nohama vládců objevuje skutečně zemská sféra, často s nápisem ‚Terra‘. Podobně postava lazebnice může, kromě personalizace Venuše, symbolu plodnosti, symbolizovat také ‚Erde‘ (Zemi) nebo ‚Werld‘ (Svět); to může mít význam zejména pro bezdětného krále, podobně jako alegorická postava Frau Welt v rukopisu Gedichte und Lieder z pera Huga von Montfort, iluminovaného Heinrich Aurhaymem po r. 1414 (Vatikán, Biblioteca Apostolica Vaticana Pal. germ. 329). Stejně starým a rozšířeným symbolem je písmeno ‚E‘ (Erde) s korunou.
Podobně silný význam nesou i emblémy, které se objevují v rukopisech pocházejících z prostředí jiného soudobého panovnického dvora, totiž milánského, pořízených pro vévodu Giangaleazza Viscontiho18. Giangaleazzovým osobním znakem bylo zlaté slunce s bílou holubicí na pozadí modrého nebe. Jeho dvorní básník Giovanni di Vanozzo vykládá tento znak jako přehled Giangaleazzových ctností: slunce znamená moc, holubice pokoru a cudnost, modré nebe pak pokoj a mír. Podle téhož vykladače odkazuje znak také na Nejsvětější Trojici: modré nebe jako loco de padre symbolizuje Boha Otce, slunce Krista a holubice Ducha svatého. Tak se výklad symboliky Trojice Boží přenesl na všechna Giangaleazzova osobní znamení19.
Domnívám se, že v případě Václavova rukopisu vycházejí emblémy na okrajích listů z ikonografie Hexameronu, tedy pořadu dnů Stvoření, a že rukopis Václavovy bible je prvním kodexem, ve kterém jsou zobrazeny společně na jednom místě.
Z tohoto důvodu se také domnívám, že první svazek Václavovy bible byl dokončen dříve, dokonce ještě před rukopisem Willehalmu. Datace prvního svazku Václavovy bible do ranějšího období je plně obhajitelná i ze stylistického hlediska. V literatuře lze dohledat několik argumentů podporujících tvrzení, že výskyt takovýchto enigmatických emblémů je důkazem existence tajného řádu při královském dvoře20. Šlechtické řády však nejsou primárním zdrojem či tvůrcem těchto symbolů; spíše jsou symboly nositeli zvláštního smyslu pro tyto řády, stejně jako pro jednotlivé osobnosti. Výsadní a nejdůležitější význam pak nesou symboly odkazující na univerzální, tj. náboženské fenomény, podstatné pro celý středověký svět a zejména pro jeho komorní dvorskou kulturu.
Mezi Václavovými a Giangaleazzovými rukopisy můžeme tedy sledovat velmi úzkou příbuznost, která přesahuje až k rukopisům vznikajícím na dvoře anglického krále Richarda II. K ranější datace vzniku prvního svazku Václavovy bible k roku 1380 (první svazek byl zcela jistě dokončen v období mezi rokem 1376, tedy korunovací Václava a Johany na římského krále a královnu, a rokem 1386, kdy Johana umírá) by měl přihlédnout i další výzkum v oblasti malířství a sochařství doby Václava IV., dvorské kultury i vzájemných vztahů mezi jednotlivými evropskými panovnickými dvory.

Poznámky


1 BRADLEY, J. W.: Historical Introduction to the Collection of Illuminated Letters and Borders in the National Art Library. Victoria and Albert Museum, London, 1954, s. 127, 156; RICKERT, M.: Painting in Britain. Londýn, 1954, s. 173-4.
2 SIMPSON, A.: The Connections Between English and Bohemian Painting During the Second Half of the Fourteenth Century. Garland Publishing, 1984, s. 147-160.
3 SANDLER, L. F.: Ghotic manuscripts. Harvey Miller Publishers, 1986, Vol I., s. 51-52, Vol. II., s. 178.
4 Dnes uloženo v Österreichischen Nationalbibliothek Vídeň, s.n. 2643(Willehalm) 2759-2764 (Bible Václava IV.)
5 K tématu: HLAVÁČKOVÁ, H.: Kdy vznikla Bible Václava IV.? In: Ars longa. Sborník k nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy (ed. BUKOVINSKÁ, B., KONEČNÝ, L.). Praha 2003, s. 65-80.
6 SCHLOSSER, J. von: Die Bilderhandschriften König Wenzel I., Jhrb. F. Kunstsmml. a A.K., 1893, s. 214nn; SCHMIDT, G.: Die Illuminaten König Wenzels und ihre Werke. In: Gotik in Bohmen, ed. SVOBODA, K.. Vídeň 1969, s. 230-240; KRÁSA, J.: Rukopisy Václava IV. Praha 1971;. SCHMIDT, G. In. Karel IV. Císař z boží milosti, ed. FAJT, J. Praha 2006, s. 486-487, kat. 158; BRODSKÝ, P.: Krása českých iluminovaných rukopisů. Praha, 2012.
7 SCHLOSSER, J.von: Die Bilderhandschriften König Wenzel I., Jhrb. F. Kunstsmml . a A.K., 1893, s. 214nn.
8 POLC, J. V.: Svatý Jan Nepomucký. Praha 1993, s. 229.
9 K tématu: SPĚVÁČEK, J.: Václav IV. (1361-1419): k předpokladům husitské revoluce. Praha 1986.
10 K tématu: HOMOLKA, J. Zu den ikonographischen Programmen Karls IV. In: LEGNER, A. (ed.): Die Parler und der Schöne Stil 1350– 1420. Europäische Kunst unter den Luxemburgern II. Köln 1978, s. 607– 618; HLOBIL, I.: Gotické sochařství in: katedrála sv. Víta v Praze. Praha 1994; KUTHAN, J./ROYT, J.: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha: Svatyně českých patronů a králů. Praha 2011.
11 Alan of Lille, in MIGNE, J. P.: Patrologiae cursus completus, Series Latina, 221 vols, Paris 1884-1866, vol. 194, col. 1090, citováno v EVANS, G. R., The Language and Logic of Bible. Cambridge 1991, s. 120.
12 Sanctii Ambrosii Hexaemeron Libri sex (l.V, cap. XIII) in: MIGNE (citováno v pozn. 10) vol. 14, col. 238-39. Isidor ze Sevili (MIGNE, vol. 82, col. 462), Rabanus Maurus (MIGNE, vol. 111, col. 246)
13 COMENIUS, J. A.: Orbis Sensualium pictus quadrilinguis. Leutschoviae. Typis Samuelis Brewer, Anno 1685, reprint Praha/Bratislava, 1985, s. 39.; nově Praha 2011.
14 K tématu: HLAVÁČKOVÁ, H.: Courtly Body in the Bible of Wenceslas IV. In: Künstlerischer Austausch. Acten des XXVIII. International Kongresses für Kunstgeschichte. Berlín 1993, Vol. 2, s. 371-382.
15 HAMBURGER, J. F.: Rothschild Canticles. Londýn 1990, s. 27, 48, 51nn.
16 K tématu: SIMPSON, A.: The Connections Between English and Bohemian Painting During the Second Half of the Fourteenth Century. Garland Publishing, 1984, s. 147-160.
17 K tématu: SUCKALE, R.: Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern. Mnichov 1993, s. 38.
18 KIRSCH, E. W.: Five Illuminated Manuscripts of Giangeleazzo Visconti. Londýn 1991, s. 19-27
19 Ibidem
20 K tématu: SCHLOSSER, J. von: Die Bilderhandschriften König Wenzel I., Jhrb. F. Kunstsmml . a A.K., 1893, s. 214nn; SCHMIDT, G.: Die Illuminaten König Wenzels und ihre Werke. In: Gotik in Bohmen, ed. SVOBODA, K.. Vídeň 1969, s. 230-240; KRÁSA, J.: Rukopisy Václava IV. Praha 1971; STUDNIČKOVÁ, M.: Hoforden der Luxemburger. In: Umění, č. 4-5, 1992, s. 320-328.

Literatura


BRADLEY, J. W.: Historical Introduction to the Collection of Illuminated Letters and Borders in the National Art Library. Victoria and Albert Museum, London, 1954
BRODSKÝ, P.: Krása českých iluminovaných rukopisů. Praha, 2012
COMENIUS, J. A.: Orbis Sensualium pictus quadrilinguis. Leutschoviae. Typis Samuelis Brewer, Anno 1685, reprint Praha/Bratislava, 1985
EVANS, G. R., The Language and Logic of Bible. Cambridge 1991
HAMBURGER, J. F.: Rothschild Canticles. Londýn 1990
HLAVÁČKOVÁ, H.: Courtly Body in the Bible of Wenceslas IV. In: Künstlerischer Austausch. Acten des XXVIII. International Kongresses für Kunstgeschichte. Berlín 1993
HLAVÁČKOVÁ, H.: Kdy vznikla Bible Václava IV.? In: Ars longa. Sborník k nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy (ed. BUKOVINSKÁ, B., KONEČNÝ, L.). Praha 2003
HLOBIL, I.: Gotické sochařství in: katedrála sv. Víta v Praze. Praha 1994
HOMOLKA, J. Zu den ikonographischen Programmen Karls IV. In: LEGNER, A. (ed.): Die Parler und der Schöne Stil 1350– 1420. Europäische Kunst unter den Luxemburgern II. Köln 1978
KIRSCH, E. W.: Five Illuminated Manuscripts of Giangeleazzo Visconti. Londýn 1991
KRÁSA, J.: Rukopisy Václava IV. Praha 1971
KUTHAN, J./ROYT, J.: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha: Svatyně českých patronů a králů. Praha 2011
MIGNE, J. P.: Patrologiae cursus completus, Series Latina, 221 vols, Paris 1884-1866, vol. 194
POLC, J. V.: Svatý Jan Nepomucký. Praha 1993
RICKERT, M.: Painting in Britain. Londýn, 1954
SANDLER, L. F.: Ghotic manuscripts. Harvey Miller Publishers, 1986
SCHLOSSER, J. von: Die Bilderhandschriften König Wenzel I., Jhrb. F. Kunstsmml. a A.K., 1893
SCHMIDT, G. In. Karel IV. Císař z boží milosti, ed. FAJT, J. Praha 2006
SCHMIDT, G.: Die Illuminaten König Wenzels und ihre Werke. In: Gotik in Bohmen, ed. SVOBODA, K.. Vídeň 1969, 230-240;
SIMPSON, A.: The Connections Between English and Bohemian Painting During the Second Half of the Fourteenth Century. Garland Publishing, 1984
SPĚVÁČEK, J.: Václav IV. (1361-1419): k předpokladům husitské revoluce. Praha 1986
STUDNIČKOVÁ, M.: Hoforden der Luxemburger. In: Umění, č. 4-5, 1992
SUCKALE, R.: Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern. Mnichov 1993

Fotografie